Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 431/2000 ECLI:CZ:US:2000:4.US.431.2000 AI generated

IV.ÚS 431/2000 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 431/2000
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. N., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 17.12.1999, č.j. 41 C 131/97-52, takto: Stěžovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 19.7.2000, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, a rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 17.12.1999, č.j. 41 C 131/97-52: Prvoinstanční soud napadeným rozsudkem zamítl její žalobu, kterou se domáhala vůči svému bývalému manželovi vrácení nemovitého daru, odvolací soud dalším z napadených rozsudku zamítavý rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatelka oběma soudům vytýká, že rozhodnutími byla porušena její ústavou zaručená práva, a to právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 431/2000 · Ústavní soud České republiky: N., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 17.12.1999, č.j. 41 C 131/97-52, takto: Stěžovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 19.7.2000, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, a rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 17.12.1999, č.j. 41 C 131/97-52: Prvoinstanční soud napadeným rozsudkem zamítl její žalobu, kterou se domáhala vůči svému bývalému manželovi vrácení nemovitého daru, odvolací soud dalším z napadených rozsudku zamítavý rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatelka oběma soudům vytýká, že rozhodnutími byla porušena její ústavou zaručená práva, a to právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. N., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 17.12.1999, č.j. 41 C 131/97-52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 19.7.2000, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, a rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 17.12.1999, č.j. 41 C 131/97-52: Prvoinstanční soud napadeným rozsudkem zamítl její žalobu, kterou se domáhala vůči svému bývalému manželovi vrácení nemovitého daru, odvolací soud dalším z napadených rozsudku zamítavý rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatelka oběma soudům vytýká, že rozhodnutími byla porušena její ústavou zaručená práva, a to právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelka však v posuzované věci nepodala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, dovolání, jehož přípustnost byla založena na základě § 239 odst. 2 obč. soudního řádu, neboť - jak vyplývá z enunciátu i odůvodnění tohoto rozsudku - stěžovatelka požadovala, aby odvolací soud připustil dovolání, soud však jejímu návrhu nevyhověl. Tímto procesním postupem si stěžovatelka vytvořila prostor pro podání dovolání, jinými slovy, získala možnost, aby "zásadní význam" napadeného rozhodnutí odvolacího soudu posoudil přímo dovolací soud. Stěžovatelka však svého práva nevyužila a tím nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 25.10.2000

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj