Legislator Case Law & Legislation
DE FR IT EN
Analyze in Legislator
IV.ÚS 148/2000 ECLI:CZ:US:2000:4.US.148.2000 AI generated

IV.ÚS 148/2000 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 148/2000
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Open official source Machine-readable Markdown (.md)

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. K., a P. K., oba zastoupeni JUDr. M.U., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 1999, č.j. 7 Cmo 975/98-179, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 2. 9. 1998, čj. 33 Cm 382/97-64, Stěžovatelé se svou ústavní stížnosti domáhají z důvodů podrobně ve stížnosti rozvedených, zrušení v záhlaví označených rozsudků Vrchního soudu v Praze a Krajského soudci v Ústí nad Labem.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 148/2000 · Ústavní soud České republiky: Za tohoto stavu ztratila ústavní stížnost stěžovatelů, směřující proti uvedenému (již zrušenému) rozsudku Vrchního soudu v Praze, opodstatněnost, a je třeba ji nyní považovat za nepřípustnou, neboť zatím nebyly vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovatelů připouští. Z uvedeného důvodu byla proto ústavní stížnost podle ust. dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj

IV. ÚS 148/2000

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. K., a P. K., oba zastoupeni JUDr. M.U., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 1999, č.j. 7 Cmo 975/98-179, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 2. 9. 1998, čj. 33 Cm 382/97-64,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se svou ústavní stížnosti domáhají z důvodů podrobně ve stížnosti rozvedených, zrušení v záhlaví označených rozsudků Vrchního soudu v Praze a Krajského soudci v Ústí nad Labem.

Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze však byl v mezidobí, z podnětu dovolání podaného stěžovateli, rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 9. 2000, čj. 29 Cdo 901/2000-204. zrušen a věc vrácena vrchnímu soudu k dalšímu řízení.

Za tohoto stavu ztratila ústavní stížnost stěžovatelů, směřující proti uvedenému (již zrušenému) rozsudku Vrchního soudu v Praze, opodstatněnost, a je třeba ji nyní považovat za nepřípustnou, neboť zatím nebyly vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovatelů připouští. Z uvedeného důvodu byla proto ústavní stížnost podle ust. dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2000