III.ÚS 761/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 761/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky U. E., a. s., zastoupené Dr. V. H., advokátem, o návrhu na zrušení části výměru Ministerstva financí č. 01/2001 ze dne 5. prosince 2000, mimo ústní jednání dne 2. 2. 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení části výměru Ministerstva financí ze dne 5. prosince 2000 (č. 01/2001), odůvodnila své podání tím, že vydání seznamu zboží s regulovanými cenami v části 4.40.30.11 - Energie tepelná a přílohy č. 1 považuje za vydání předpisů, které jsou v rozporu s čl. 11 odst. 1, čl. 4 odst. 4 a s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhla také, aby Ústavní soud mimo jiné zakázal Ministerstvu financí ČR, eventuelně Energetické regulační správě anebo Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, vydat předpis - vyhlášku či výměr, který by umožňoval posílení pozice ČEZ a ČEPS ve smyslu právním a ekonomickém, zejména s ohledem na hospodářskou soutěž.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis [§ 72 odst. 1, písm. a), § 74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu výše konstatovaného návrhu bylo nepochybně zjištěno, že nejde o ústavní stížnost ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona, byť je označen jako "ústavní stížnost", a proto k podání návrhu na zrušení právního předpisu či jeho části navrhovatelka není osobou oprávněnou [§ 74, § 64 odst. 1 písm. d) zákona]. Pokud jde o návrh, jímž se navrhovatel domáhá rozhodnutí, kterým by byly ministerstvům ČR (příp. Energetické regulační správě) uloženy výše citované zákazy, jde o návrh nepřípustný, s ohledem na obsah zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a Ústavu ČR, vymezující postavení Ústavního soudu a vlády, jako vrcholného orgánu výkonné moci [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Pro výše uvedené byl návrh odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. c) a e) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 2. února 2001