III.ÚS 759/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 759/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Ing. V. P., zastoupeného JUDr. Š. R., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 13 T 328/97, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který podal ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 13 T 328/97, ji odůvodňoval tím, že postupem soudu a výrokem o vině a trestu se cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy (blíže neoznačené) a vyslovil přesvědčení, že došlo také k porušení ústavního principu, vyplývajícího z čl. 2 odst. 3 Ústavy. Dále uvedl, že proti označenému rozsudku nepodal odvolání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, navrhovatel nepodal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání, a tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytl. Proto jeho návrh nutno považovat za nepřípustný.

S ohledem na uvedené byl návrh v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2001