III.ÚS 716/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 716/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. B., zastoupeného JUDr. D. H., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2000, čj. 29 Co 213/2000-43, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. února 2000, čj. 21 C 47/99-27, mimo ústní jednání dne 30. 1. 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. února 2000 (21 C 47/99-27) a Městského soudu v Praze ze dne

3. srpna 2000 (29 Co 213/2000-43).

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu zprávy Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. ledna 2001, fotokopie dokladu o doručení napadeného rozsudku a důkazu o datu podání návrhu k Ústavnímu soudu bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci stěžovatele doručen

27. 9. 2000. Vzhledem k tomu, že poslední den lhůty k podání ústavní stížnosti uplynul

25. 11. 2000 a navrhovatel tak učinil až dne 8. 12. 2000, nutno konstatovat, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené.

Pro výše uvedené byl návrh, v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. ledna 2001