III.ÚS 688/2000 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o návrhu a zahájení řízení o ústavní stížnosti proti jinému zásah orgánu veřejné moci podaného S. I., státní příslušnicí USA, zastoupenou JUDr. M. B., advokátkou,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Podáním ze dne 24. 11. 2000 označeném jako ústavní stížnost napadla navrhovatelka postup Policie ČR, Správy hl. města Prahy, který byl vůči ní užit v souvislosti s její účastí na demonstraci konané dne 26. 9. 2000 v souvislosti se zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. V uvedeném postupu spatřuje navrhovatelka porušení svých základních práv zaručených čl. 37 odst. 2, 4 Listiny základních práv a svobod (dále Listina), čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva), Protokolu č. 7 k Úmluvě v čl. 1 odst. 1 písm. c) a dále i čl. 6 odst. 3 písm. a), e) Úmluvy. V uvedeném postupu Policie ČR je v konečném důsledku spatřováno navrhovatelkou i porušení čl. 1, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny i čl. 1 Ústavy ČR.

Navrhovatelka podaným návrhem brojí proti postupu označeného orgánu Policie ČR, z podaného návrhu je však zřejmé, že se obrací přímo na Ústavní soud, aniž by vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále zák. o Ústavním soudu). V tomto směru nelze než odkázat na srovnatelná rozhodnutí Ústavního soudu ČR již přijatá pod

sp. zn. III. ÚS 690/2000

,

sp. zn. IV. ÚS 690/2000

. Jenom na okraj nutno uvést, že navrhovatelka brojí proti postupu Policie ČR, Správa hl. města Prahy, kterýžto orgán policie však dle připojených písemností představuje odbor cizinecké policie a rozhodoval v souvislosti s osobou navrhovatelky na základě zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, kdy připojená rozhodnutí také obsahují poučení o možnosti jejich přezkumu nadřízeným orgánem resp. soudem. Z podaného návrhu tak neplyne, který policejní orgán namítaného postupu (zásahu) užil, když v tomto směru návrh uvádí, že takto policie postupovala pravděpodobně na místním oddělení Praha Braník. K prošetření v návrhu uvedených skutečností i námitek vznesených navrhovatelkou však nebyly využity všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, jak již ostatně uvedeno. Konečně je na místě uvést, že odkaz na citovaná ustanovení Úmluvy je nepřípadný, protože navrhovatelka zjevně nebyla obviněna z trestného činu.

Závěrem je na místě dodat, že Ústavní soud již vyslovil názor, že pojem "jiného zásahu orgánu veřejné moci" nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká přezkumům či jinému řízení; z této fakticky musí posléze vyplynout, že důsledkem takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucího z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, požadující vydání nálezu Ústavním soudem, který by obsahoval zákaz takového trvajícího zásahu. Jak již řečeno, v projednávané věci tomu tak nebylo. Odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu,

sp. zn. II. ÚS 98/95

je nepřípadný, když v uvedené věci procesní prostředky k ochraně svého práva tehdejší navrhovatel k dispozici neměl.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh jako nepřípustný z hlediska ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2001