III.ÚS 669/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 669/2000

Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. M., zastoupeného JUDr. L. G., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2000, sp. zn. 22 Co 279/2000, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2000, sp. zn. 22 Co 279/2000, odůvodnil ústavní stížnost vyslovením přesvědčení, že odvolací soud svým rozhodnutím o zvýšení vyživovací povinnosti k nezletilé porušil jeho právo, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když nezhodnotil důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a nepřihlédl náležitě ke všemu, co vyšlo během řízení najevo. Poukázal na své rodinné a majetkové poměry, na rozsah vyživovacích povinností a na poměry, v nichž žije nezletilá s matkou.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2000, sp. zn.

22 Co 279/2000, nebylo zjištěno porušení práva, jehož se stěžovatel v návrhu dovolává, ani porušení zásady volného hodnocení důkazů, vyplývající z ústavního principu nezávislosti soudů a zakotvené v § 132 občanského soudního řádu. Je třeba uvést, že z obsahu stížností napadeného rozsudku je zřejmý dostatečný rozsah provedených důkazů, závěry učiněné z jejich hodnocení jsou pak přiléhavé a vyčerpávající.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2000