III.ÚS 649/2000 · Ústavní soud České republiky

Ústavní ČR soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky V. Š., směřujícím proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 4. 11. 1999, čj. 380/99, spojeného s návrhem na zrušení ust. § 28 odst. 3 písmeno c) a § 28b, 28c, 28d, 28e a 28f zákona ze dne 20. dubna 1995, č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka podala dne 3. 11. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 6. 11. 2000. Předmětný návrh směřoval proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 4. 11. 1999, čj. 380/99, s tvrzením, že jím byla porušena navrhovatelčina základní práva, daná jí čl. 10 Ústavy a čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 4 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovatelka se v návrhu dovolává ust. § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a žádá věcné projednání návrhu s tím, že sice nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, ale podle jejího názoru stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy navrhovatelky a zmíněný postup je tedy na místě. Návrh byl spojen s návrhem na zrušení ust. § 28 odst. 3 písmeno c) a § 28b, 28c, 28d, 28e a 28f zákona ze dne 20. dubna 1995, č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat a zjistil, že tomu tak není. Podle § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, fyzická nebo právnická osoba jsou oprávněny podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

V této souvislosti Ústavní soud konstatoval, že zákon č. 87/1995 Sb. ve svém § 28 odst. 4 stanoví, že na řízení o změně povolení, zákazu nebo omezení povolených činností, zavedení nucené správy, skončení nucené správy, o nařízení mimořádného auditu, uložení pokuty a jiná rozhodování Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami se vztahují předpisy o správním řízení - zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Podle § 28 odst. 5 cit. zákona, je ovšem účastníkem řízení pouze dotčená záložna.

Je zjevné, že napadeným rozhodnutím byla bezprostředně dotčena práva záložny, jako právnické osoby, nikoliv práva jednotlivých členů této záložny (per analogiam akcionářů a akciové společnosti). Ta byla dotčena jen nepřímo, zprostředkovaně, tím, že jim bylo znemožněno volně nakládat s vloženými prostředky. Družstevní záložny jsou budovány na principu majetkové účasti družstevníků, kteří část svého majetku svěřují družstvu, jež s ním hospodaří jako samostatná právnická osoba. Z družstevního principu vyplývá i možnost znehodnocení vkladu, špatného ekonomického výsledku či jiné nepříznivé situace. Člen má právo ovlivňovat rozhodování družstva prostřednictvím jeho orgánů a účastí v nich. Nemůže však jednat za družstvo, jako právnickou osobu, leda by byl jejím orgánem nebo k tomu byl družstvem výslovně písemně zmocněn. Nic z toho se však v daném případě nestalo.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, odmítnout.

Použití ust. § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., jak to požaduje navrhovatelka, je v souzeném případě nepřípustné. Zmíněné ustanovení zákona se totiž umožňuje Ústavnímu soudu takto mimořádně jednat pouze za situace, kdy navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, nikoliv podle vlastního uvážení kdykoliv, tedy v případě nesplnění jiných podmínek stanovených zákonem. Ústavní soud proto nemohl podle citovaného ustanovení postupovat.

K návrhu na zrušení ustanovení § 28 odst. 3 písmeno c) a § 28b, 28c, 28d, 28e a 28f zákona ze dne 20. dubna 1995, č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než i tuto část návrhu podle § 43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustnou, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2000