III.ÚS 590/2000 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. Y. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2000, sp. zn. 35 Co 239/2000, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. prosince 1999, sp. zn. 13 C 224/97, mimo ústní jednání dne 25. 10. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 590/2000 · Ústavní soud České republiky: Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2000 (35 Co 239/2000-190), jakož i jemu předcházejí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. prosince 1999 (13 C 224/97-150) a tvrdil, že jmenované obecné soudy těmito rozhodnutími jednak zjistily nesprávně skutkový stav věci, a tak porušily zákon v ust.
Full text
III. ÚS 590/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. Y. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2000, sp. zn. 35 Co 239/2000, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. prosince 1999, sp. zn. 13 C 224/97, mimo ústní jednání dne 25. 10. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2000 (35 Co 239/2000-190), jakož i jemu předcházejí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. prosince 1999 (13 C 224/97-150) a tvrdil, že jmenované obecné soudy těmito rozhodnutími jednak zjistily nesprávně skutkový stav věci, a tak porušily zákon v ust.
§ 153 o. s. ř. a svým rozhodnutím porušily zásadu rovnosti účastníků řízení plynoucí z ust.
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z výroku sub. IV ústavní stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (rozsudku ze dne 20. června 2000) je patrno, že odvolací soud proti svému rozhodnutí, jímž rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé potvrdil, nepřipustil dovolání.
Podle zjištění Ústavního soudu stěžovatel proti rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě zákonem stanovené (§ 239 o. s. ř.) dovolání nepodal, čímž ve smyslu ustálené praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 224/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 15., č. 98, Praha 2000 a další) založil pro projednání podmínku nepřípustnosti (§ 75 odst.1 zákona) z důvodů nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).
Pro takto vyložené důvody byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná a o ní jako takové bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. října 2000