III.ÚS 563/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 563/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K., spol. s r. o., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2000, sp. zn. 6 A 42/99, a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky - Správy služeb zaměstnanosti ze dne 26. listopadu 1998, čj. 44/601/11185/98-18.3.1998, mimo ústní jednání dne 8. 11. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě poště v Ostravě 2 (R 059362) dne

20. září 2000, napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2000 (6 A 42/99-33) a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky - Správy služeb zaměstnanosti ze dne 26. listopadu 1998

(44/601/11185/98-18.3.1998) a tvrdil, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 26 odst. 1, 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a také

z čl. 1 a čl. 2 odst. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb.; navrhl proto, aby Ústavní soud rozhodnutí, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle podacího razítka pošty v Ostravě 2 byla zásilka s ústavní stížností svěřena k poštovní přepravě dne 22. září 2000; podle data vyznačeného na paré ústavní stížností napadeného rozsudku obecného soudu bylo zástupci stěžovatele toto rozhodnutí doručeno dne 24. července 2000, takže ústavní stížnost byla stěžovatelem podána 61. den po jejím doručení.

Ústavní stížnost však lze podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž takto zákonem stanovená lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 al. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona); protože proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, rozhodujícímu v posuzované věci v režimu správního soudnictví, zákon opravný prostředek nepřipouští (§ 250j odst. 4 o. s. ř.), byl z hlediska běhu lhůty rozhodující den, kdy rozhodnutí (rozsudek) tohoto soudu byl stěžovateli (jeho zástupci) doručen.

Byla-li ústavní stížnost jako návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 a násl. zákona) podána po lhůtě stanovené zákonem, bylo o ní rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak z výroku tohoto usnesení je patrno, aniž by se jevilo účelné vésti stěžovatele k předložení plné moci jeho zástupce.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. listopadu 2000