III.ÚS 414/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 414/2000

Ústavní soud rozhodl dne 9. listopadu 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti E. Z., zastoupené JUDr. T. C., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 2000, č. j. 12 To 170/2000-127, t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 2000, č. j. 12 To 170/2000-127, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčena na právech, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že se neztotožňuje s hodnocením jejího jednání při obstarávání půjček, podvodu se nedopustila. Poukázala na rozpory, týkající se výše částky, neuhrazené svědku B., když prokazovala splátku 100.000,-Kč, svědkem nepřiznanou, dále na skutečnost, vztahující se k využití půjčených finančních prostředků, když je investovala do podnikání a neužila je pro svou potřebu, čímž se soud nezabýval.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 115/99, jakož i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 2000, č. j. 12 To 170/2000-127, zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými a své rozhodnutí, jímž odvolání zamítl, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. S ohledem na obsah návrhu, v němž stěžovatelka brojí proti hodnocení důkazů, je třeba uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů, zakotveného v čl. 83 Ústavy ČR, vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu), soudy se do rozporu s touto zásadou a s citovaným ustanovením nedostaly.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2000