III.ÚS 282/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 282/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 29. srpna 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P. K., zastoupeného JUDr. I. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2000, č. j. 14 To 149/2000-36, a Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. února 2000, sp. zn. Nt 520/2000, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2000, č. j. 14 To 149/2000-36, a Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. února 2000, sp. zn. Nt 520/2000, odůvodnil ústavní stížnost tím, že rozhodnutími, jimiž byla prodloužena jeho vazba do 31. května 2000, se cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Dále uvedl, že o vazbě a jejím opakovaném prodloužení rozhodoval vždy jiný soudce, což považuje za porušení čl. 38 odst. l Listiny základních práv a svobod a čl. 81 a 82 odst. 1 Ústavy.

Předseda senátu 14 To Krajského soudu Praha ve svém písemném vyjádření ze dne 9. června 2000, s odkazem na odůvodnění napadeného usnesení, na rozvrh práce soudu I. stupně a kancelářský řád soudů, uvedl, že se s názorem obsaženým v ústavní stížnosti neztotožňuje.

Ve vyjádření ze dne 19. června 2000 místopředsedkyně Okresního soudu

pro Prahu-východ poukazuje na rozvrh práce soudu, na provádění úkonů v přípravném řízení a ve věcech předběžného opatření s tím, že ve způsobu pověřování těmito úkony dle předem určených závazných pravidel nelze spatřovat porušování práv, zaručených v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisů Okresního soudu Praha-východ sp. zn. Nt 520/2000 a Nt 501/2000, rozvrhu práce uvedeného soudu na rok 2000 sp. zn. Spr 1506/99, listiny, označené jako "Dosažitelnost soudců a administrativního aparátu Okresního soudu pro Prahu-východ pro přípravné řízení trestní a úkony ve věcech předběžného opatření dle § 76 a) občanského soudního řádu na období od 15. listopadu 1999 do 23. ledna 2000", sp. zn. Spr 1255/99, usnesení soudu I. stupně ze dne 18. února 2000, sp. zn. Nt 520/2000, a Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2000, č. j. 14 To 149/2000-36, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o důvody, pro které byla vazba stěžovatele prodloužena, je třeba odkázat na obsah usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. února 2000, stejně jako na obsah rozhodnutí odvolacího soudu, který je přezkoumal a v odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami obviněného, když vysvětlil i existenci závazných pravidel, uplatňovaných při přidělování věcí soudcům.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2000