III.ÚS 267/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 267/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 10. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele B., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. J. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2000, č. j. 29 Ca 344/97-42, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2000, č. j. 29 Ca 344/97-42, odůvodnil tím, že se výrokem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 8. října 1997, sp. zn. FŘ-1883/97-120, cítí dotčen na právech, zaručených čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že postupem správních orgánů, které mu dodatečně vyměřily daň z příjmů právnických osob ve výši 2.462.050,- Kč, je mu znemožňováno samotné podnikání, když v rámci daňového řízení nebyly jako výdaj uznány částky, poskytnuté firmě D., spol. s r. o., a firmě B., s. r. o., a to na základě smluv, řádně uzavřených. Dále poukázal na nedostatečné přezkoumání správního rozhodnutí soudem - podle jeho přesvědčení v této oblasti panuje dlouhodobě neúplná jurisdikce v oblasti správního soudnictví. Navrhl proto, aby byl výše označený rozsudek zrušen, a to spolu s rozhodnutími správních orgánů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 344/97 a jeho rozsudku ze dne 11. ledna 2000 zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud postupoval při přezkumu správního rozhodnutí v souladu s § 250i odst. 1 a 250j odst. 1 občanského soudního řádu, v rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem zamítnutí žaloby stěžovatele odůvodnil.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2000