III.ÚS 252/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 252/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Města B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1istopadu 1999, č. j. 30 Co 416/99-97, a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. dubna 1999, č. j. 13 C 25/98-63, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1istopadu 1999, č. j. 30 Co 416/99-97, a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. dubna 1999, č. j. 13 C 25/98-63, a ústavní stížnost odůvodnil tím, že se rozhodnutími soudů cítí dotčen na právech, zaručených čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Současně uvedl, že § 43 odst. 1 a § 43a) odst. 1 zák. č. 44/1988 Sb., v platném znění, považuje za ustanovení, která jsou rovněž v rozporu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a navrhl jejich zrušení.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo anebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Z obsahu rozsudku Krajského soudu Praze ze dne 24. 1istopadu 1999, č. j.

30 Co 416/99-97, bylo zjištěno, že stěžovatel se v odvolacím řízení mj. domáhal připuštění dovolání, označený soud, který ve věci samé potvrdil rozsudek soudu I. stupně, návrh na připuštění dovolání zamítl.

Jak vyplývá z § 239 odst. 2 občanského soudního řádu, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V dané věci pak stěžovatel, jehož návrhu na připuštění dovolání soud II. stupně nevyhověl, dovolání nepodal a tak nevyužil k ochraně uplatněného práva procesní prostředek, vyplývající z citovaného ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu

Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Toto rozhodnutí pak neumožňuje, aby Ústavní soud zahájil řízení o zrušení části právního předpisu, jak se stěžovatel domáhal [§ 64 odst. 1 písm. d), § 74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2000