III.ÚS 207/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 207/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 26. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2000, sp. zn. 7 To 419/99, a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. srpna 1999, sp. zn. 3 T 2/99, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2000, sp. zn. 7 To 419/99, a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. srpna 1999, sp. zn. 3 T 2/99, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozhodnutími obou soudů cítí dotčen na právech, zaručených čl. 90 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že podle jeho přesvědčení provedenými důkazy nebyl jednoznačně prokázán skutkový děj tak, jak jej konstatoval soud, ten se nevypořádal s rozpory ve svědeckých výpovědích, stejně jako s námitkou nutné obrany. Poukázal na řízení před soudem I. stupně, které nepovažuje za standardní, když výpovědi svědků z přípravného řízení byly nejdříve čteny a poté se k nim tito vyjadřovali.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 3 T 2/99 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2000, sp. zn. 7 To 419/99, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně při výslechu svědků postupoval v souladu s § 211 odst. 1 trestního řádu, jak vyplývá z obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 20. srpna 1999, stěžovateli nebylo odepřeno právo, vyplývající z § 214 trestního řádu, vyjádřit se ke všem provedeným důkazům, a pokud jde o hodnocení důkazů, nebylo

shledáno porušení ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu. Z usnesení Krajského soudu v Brně a jeho vyčerpávajícího odůvodnění lze konstatovat, že se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami, vznesenými stěžovatelem.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1883 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2000