III.ÚS 201/2000 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 201/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 26. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti I. M., zastoupené A. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne 29. listopadu 1999, sp. zn. 29 Co 618/99, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, sp. zn. 29 Co 618/99, kterým byl dne 29. listopadu 1999 potvrzen rozsudek soudu I. stupně. Uvedla, že se domáhala změny lhůty k vyklizení bytu, umožňující žalovanému vyklizení bytu poté, co mu bude zajištěn přiměřený náhradní byt, a to tak, že bude povinen byt vyklidit ve lhůtě 15 dnů od zajištění pouhého přístřeší. Poukázala na chování žalovaného, který neplní povinnosti vyplývající z užívání bytu, na to, že podle jejího přesvědčení se soudy touto podstatnou věcí nezabývaly, a proto se cítí dotčena na právech, zaručených v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. listopadu 1999, sp. zn. 29 Co 618/99, zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Označený soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, vyjádřil právní názor k možnosti domáhat se změny pravomocného rozhodnutí o povinnosti k vyklizení bytu, čímž napravil nesprávný závěr soudu I. stupně v tomto směru, přiléhavým způsobem však také objasnil, proč nebyly shledány důvody pro výrok, ukládající žalovanému byt vyklidit, aniž by mu byl poskytnut přiměřený byt náhradní. Nebylo zjištěno, že by se soud v řízení a rozhodování v předmětné věci dostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení a přezkoumání rozsudku soudu I. stupně odvolání stěžovatelky nevyhověl.

S ohledem na uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2000