III.ÚS 132/2000 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky R. H., zastoupené JUDr. B. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 1998, sp. zn. 18 Co 309/98, a Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. března 1998, sp. zn. 7 C 147/97,
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 132/2000 · Ústavní soud České republiky: Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Full text
III. ÚS 132/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky R. H., zastoupené JUDr. B. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 1998, sp. zn.
18 Co 309/98, a Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. března 1998, sp. zn. 7 C 147/97,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem, podaným 1. března 2000, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 1998, sp. zn. 18 Co 309/98, a Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. března 1998, sp. zn. 7 C 174/98 - správně sp. zn. 7 C 147/97.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 7 C 147/97-21, ze dne 5. března 1998, Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 1998, sp. zn. 18 Co 309/98, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. ledna 2000 bylo zjištěno, že ústavní stížnost, napadající rozsudky soudu I. a II. stupně, byla podána po lhůtě stanovené § 72 odst. 2 citovaného zákona, když pro tuto lhůtu nelze přihlížet k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 25 Cdo 2981/99-75, kterým bylo dovolání jako nepřípustné dne 10. ledna 2000 odmítnuto. Podané dovolání tak nebylo v předmětné věci procesním prostředkem, který zákon
k ochraně práva poskytuje, lhůta k podání ústavní stížnosti počala již dnem doručení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 1998 [§ 72 odst. 2 a § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2000