II.ÚS 63/2000 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti H. R., zastoupené JUDr. J. B., proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 6. 12. 1999, sp. zn. 142/99-12, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.2 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti napadá v záhlaví usnesení uvedené usnesení Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost navrhovatelky proti usnesení Policie ČR, Obvodního odd. Jihlava ze dne 8. 11. 1999, č. j. ORJI-827/JI-TČ-99, a tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jejího práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1, jakož i práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z napadeného usnesení účastníka řízení Ústavní soud zjistil, že stížnost stěžovatelky proti usnesení shora označeného policejního orgánu, jimž bylo podle ustanovení § 159 odst. 1 tr. ř. odloženo trestní oznámení stěžovatelky na I.O. a Ing. J. J. pro podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného užívání cizí věci, byla zamítnuta jako nedůvodná. V cit. usnesení okresní státní zastupitelství konstatuje, že i když z výsledku šetření, provedeného na základě trestního oznámení stěžovatelky lze usuzovat, že jednání osob, označených v tomto usnesení, naplňuje po formální stránce znaky trestného činu podle § 249 tr. zák., k naplnění materiální stránky (společenské nebezpečnosti) trestného činu nedošlo zejména s ohledem na skutečnosti, které mají svůj původ v protiprávním jednání stěžovatelky, která je v současné době stíhána pro trestný čin značné majetkové škody.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že právní hodnocení, provedené jak policejním orgánem šetřícím její podání, tak i Okresním státním zastupitelstvím v Jihlavě, neodpovídá právní kvalifikaci dané trestním řádem. V této souvislosti je nucen Ústavní soud zdůraznit, že stěžovatelka nenapadá procesní stránku provedeného šetření ani netvrdí, že by policejní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav na základě kterého vydal své usnesení. Za této situace je nutno proto považovat podanou ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, neboť Ústavní soud není v obecném slova smyslu strážcem zákonnosti ani nadřízeným orgánem shora označeného státního zastupitelství. V tomto směru Ústavní soud odkazuje na ustálenou judikaturu, která se touto problematikou již několikráte zabývala.

Navrhovatelka sice tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu, jakož i práva na ochranu vlastnictví, o tomto svém tvrzení však nepodala žádný důkaz ze kterého by vyplývalo, že by právě napadeným usnesením jí bylo bráněno v podání žalob na ochranu vlastnictví či na vydání věci.

S ohledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by předmětným usnesením došlo k porušení práv tvrzených stěžovatelkou, byl proto nucen podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 20. března 2000