II.ÚS 35/2000 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z., a. s., zastoupené JUDr. D. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 1999, č. j. 25 Co 575/99-125, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost stěžovatelky, ve které napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu a domáhá se ochrany svých ústavně zaručených práv v její věci proti žalovaným R. a M. Z., o vyklizení bytu.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 2. 2002, č. j. 26 Cdo 325/2000 - 141, bylo Ústavním soudem zjištěno, že ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 1999, č.j. 25 Co 575/99 - 125, spolu s předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně, byl na základě dovolání stěžovatelky zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

Na základě tohoto zjištění soudce zpravodaj posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Podle § 75 odst. 1 zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Přitom za nepřípustný se rovněž považuje návrh, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a kdy se tedy ochrany práv a svobod mohl a měl domáhat jiným zákonným způsobem. Tak je tomu v situaci, kdy ve věci, která je napadena ústavní stížností, řízení ve věci samé dále pokračuje. Stěžovatelce jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro ni nepříznivému rozhodnutí v rámci občanskoprávního soudního řízení. Ústavní soud přitom v uvedené věci neshledal ani splnění podmínek podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona, neboť ústavní stížnost dle jeho názoru podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a ani v daném případě nebylo namítáno, že v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. 7. 2002

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu