II.ÚS 34/2000 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Z., a.s., zastoupené JUDr. D. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.10.1999, č.j. 25 Co 649/99-116,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svým podáním ze dne 17.1.2000 doručeným Ústavnímu soudu dne 18.1.2000 domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.10.1999, č.j. 25 Co 649/99-116, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11.5.1999, č.j. 11 C 47/99-43. Stěžovatel uvedl, že napadeným rozsudkem došlo k porušení jeho základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatel však v této věci nevyužil možnost podat proti napadenému rozsudku dovolání, jehož přípustnost byla založena na základě § 239 odst. 2 obč. soudního řádu, neboť - jak vyplývá z enunciátu i odůvodnění napadeného rozsudku - stěžovatel vznesl návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, odvolací soud však jeho návrhu nevyhověl. Tímto procesním postupem si stěžovatel vytvořil prostor pro podání dovolání, svého práva však nevyužil.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 21. 2. 2000

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj