II.ÚS 31/2000 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele O., a.s., zastoupeného JUDr. J. V., advokátkou, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 7 ze 16.3.1999 č.j. 10 C 167/98-31 a Městského soudu v Praze ze 7.10.1999 č.j. 17 Co 444/99 -45 takto: Navrhovatel se domáhal zrušení uvedených rozsudků obecných soudů, které se neřídily ustanoveními § 18, 132, 153 a § 157 odst. 2 občanského soudního řádu a porušily čl. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Namítl, že právní závěry obou soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a uvedl, že v řízení před obecnými soudy nebyly dodrženy zásady řádného procesu a nebyl respektován princip právního státu.
Legislator headnote
AI generatedII.ÚS 31/2000 · Ústavní soud České republiky: J. V., advokátkou, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 7 ze 16.3.1999 č.j. 10 C 167/98-31 a Městského soudu v Praze ze 7.10.1999 č.j. 17 Co 444/99 -45 takto: Navrhovatel se domáhal zrušení uvedených rozsudků obecných soudů, které se neřídily ustanoveními § 18, 132, 153 a § 157 odst. 2 občanského soudního řádu a porušily čl. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Namítl, že právní závěry obou soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a uvedl, že v řízení před obecnými soudy nebyly dodrženy zásady řádného procesu a nebyl respektován princip právního státu.
Full text
II.ÚS 31/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele O., a.s., zastoupeného JUDr. J. V., advokátkou, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 7 ze 16.3.1999 č.j. 10 C 167/98-31 a Městského soudu v Praze ze 7.10.1999 č.j. 17 Co 444/99 -45 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení uvedených rozsudků obecných soudů, které se neřídily ustanoveními § 18, 132, 153 a § 157 odst. 2 občanského soudního řádu a porušily čl. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Namítl, že právní závěry obou soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a uvedl, že v řízení před obecnými soudy nebyly dodrženy zásady řádného procesu a nebyl respektován princip právního státu.
Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 7 a Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že navrhovatel podal souběžně s ústavní stížností dovolání evidované nyní u Nejvyššího soudu po vrácení spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a jeho opětovném předložení pod sp. zn. 30 Cdo 1123/2002.
K této problematice přijalo plénum Ústavního soudu závěr, že - s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z 12.11.2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a z téhož dne ve věci stížnosti č. 47273/99 - v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti, je ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Přitom lhůta k podání ústavní stížnosti bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Tyto závěry pléna Ústavního soudu byly publikovány 3.2.2003 jako sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.
Soudce zpravodaj dospěl k závěru, že navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto je ústavní stížnost nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Z toho důvodu ji podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Proti usnesení není přípustné odvolání.
V Brně dne 26. března 2003
JUDr. Miloš Holeček
soudce Ústavního soudu