III.ÚS 1387/26 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2026 č. j. 3 Co 58/2025-448 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. září 2025 č. j. 25 Co 455/2012-435, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Apston Capital Ltd., sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud dne 20. 5. 2026 obdržel ústavní stížnost, kterou stěžovatelé brojí proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím, a to pro porušení jejich práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně v ní "odmítají" všechny soudce Ústavního soudu.

2. Ústavní stížnost trpí řadou formálních a obsahových nedostatků, přestože stěžovatelé byli v minulosti opakovaně informováni o zákonných náležitostech návrhu a poučováni o tom, jak jeho nedostatky odstranit. Z tohoto důvodu považuje Ústavní soud za nadbytečné stěžovatele znovu poučovat a vyzývat je odstranění vad. Odmítají-li stěžovatelé všechny soudce Ústavního soudu (aniž by vůbec odůvodnili, proč tak činí), za této situace zde není nikdo, kdo by o takové námitce mohl rozhodnout.

3. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2026

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj