III.ÚS 768/26 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 14/2026-644 ze dne 15. ledna 2026 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 7 C 59/2024-622 ze dne 13. října 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a spolku Asociace pro poskytování právní ochrany z. s., sídlem 1. máje 832/16, Olomouc, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel dne 22. března 2026 stěžovatelovo podání, které stěžovatel omezil na pouhé sdělení, že podává ústavní stížnost proti shora označenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (pouze s přepisem, že je z 15. října 2025) ve znění dalších rozhodnutí. Následující den upřesnil, že napadá i shora označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým městský soud odmítl odvolání stěžovatele proti napadenému rozsudku postupem podle § 43 odst. 2, § 209 a 211 občanského soudního řádu. Stěžovatele městský soud poučil, že proti usnesení není dovolání přípustné a odkázal k tomu na § 238 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. Podle tohoto ustanovení není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 téhož zákona.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, zjišťuje, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. V souzené věci splněny nejsou.

3. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.

4. Ústavní stížnost je nepřípustná, směřuje-li proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Proti takovému rozhodnutí zákon umožňuje podat žalobu pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 občanského soudního řádu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stanovisko Pl. ÚS-st. 26/08). Z ústavní stížnosti ani jejích příloh neplyne, že by stěžovatel možnosti podat žalobu pro zmatečnost využil a rozhodnutí o této žalobě napadl. Tím, že se stěžovatel obrátil rovnou na Ústavní soud, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práv (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neshledal.

5. Pro úplnost ke sdělení stěžovatele, že na výzvu Ústavního soudu doplní svou blanketní, a tedy vadnou ústavní stížnost (nesplňující obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud dodává, že zde byly dány okolnosti, pro které by stěžovatele k odstranění vad nevyzýval, i kdyby nebyla ústavní stížnost jako v souzené věci nepřípustná. Je tomu tak proto, že stěžovatel by již mnohokrát poučen o náležitostech ústavní stížnosti (srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1810/18

,

III. ÚS 532/20

,

IV. ÚS 3497/20

či

II. ÚS 3252/25

), a přesto volí postup, nesplňující předepsané náležitosti, ačkoli je sám právním profesionálem. Není nevyhnutelnou podmínkou, aby se mu poučení s výzvou dostávalo vždy v každém individuálním řízení. V posuzované věci je nepotřeba výzvy dána navíc i tím, že přes vady stížnosti je zřejmá její nepřípustnost.

6. Soudkyně zpravodajka tak postupem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 24. března 2026

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka