Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 2919/25 ECLI:CZ:US:2025:2.US.2919.25.1 AI generated

Constitutional court dismisses constitutional complaint regarding court costs as manifestly unfounded due to trivial amount.

Case Number II.ÚS 2919/25
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a state enterprise against a lower court's decision on litigation costs. The complainant argued that the dismissal violated constitutional rights and cited inconsistent judicial practice, claiming legal representation was necessary. The court found the complaint manifestly unfounded because the disputed sum was trivial and did not reach the intensity required to constitute a violation of fundamental rights.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding trivial litigation cost awards are manifestly unfounded as they fail to demonstrate a violation of fundamental rights.

Keywords

AI generated
constitutional complaint litigation costs manifestly unfounded fundamental rights trivial amount state enterprise judicial practice

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Martina Smolka a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Státní podnik "Dokument", zahraniční osoby registrované pod č. 32735236, sídlem Dovnar-Zapolskoho 8, Kyjev, Ukrajina, jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu Státní podnik "Dokument", sídlem Michelská 1552/58, Praha 4, zastoupeného JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, č. j. 19 Co 215/2025-59, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Oleksandra Pavliuka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí

1. Městský soud v Praze ("městský soud") změnil nyní napadeným usnesením výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (ze dne 9. června 2025, č. j. 19 C 351/2024-50) tak, že uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč. Městský soud konstatoval, že zavinění na zastavení řízení před obvodním soudem leží na straně vedlejšího účastníka, současně však přihlédl ke skutečnosti, že je stěžovatel státním podnikem, který vykonává mimo jiné i úkoly související s výkonem státní moci. Z toho lze dovodit, že stěžovatel má z povahy věci disponovat dostatečným odborným aparátem pro obstarávání a vyřizování těchto záležitostí, a to včetně účasti v tomto řízení, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Náklady řízení spočívající v odměně advokáta proto v daném případě neshledal městský soud jako účelně vynaložené. Náhradu nákladů odvolacího řízení městský soud žádnému z účastníků nepřiznal.

II. Argumentace stěžovatele

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem městského soudu, neboť judikaturu Ústavního soudu, na kterou městský soud odkázal, považuje za nepřiléhavou. Vztahuje se totiž na český stát, případně od něj odvozené osoby, nikoli na stát zahraniční. Upozorňuje, že nešlo o běžnou agendu stěžovatele, a náklady na externí zastoupení advokátem tak byly účelně vynaložené. Stěžovatel rovněž poukazuje na nejednotnost rozhodovací praxe městského soudu a zmiňuje konkrétní rozhodnutí, v nichž městský soud stěžovateli v obdobných věcech přiznal náhradu nákladů řízení na právní zastoupení v prvostupňovém i odvolacím řízení.

3. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí městského soudu, neboť jím byly porušeny čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky a bylo zasaženo do jeho základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

5. Předně je třeba uvést, že Ústavní soud eviduje aktuálně několik dalších obdobných ústavních stížností stěžovatele, přitom některé z nich již Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, neboť neshledal v postupu městského soudu porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv.

6. Stěžovatel napadl rozhodnutí o nákladech řízení, nadto v bagatelní výši, které Ústavní soud ruší pouze výjimečně, jelikož nákladový či bagatelní spor zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS. 3931/18). Tak je tomu i nyní. Ústavní soud, stejně jako v předchozích řízeních, nadto považuje napadené rozhodnutí z hlediska zákonné úpravy i z hlediska ústavněprávního za plně akceptovatelné a nepokládá je za jakkoliv vybočující či překvapivé. Ústavní soud proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění dvou usnesení ze dne 7. 10. 2025,

sp. zn. II. ÚS 2739/25

a

sp. zn. II. ÚS 2781/25

.

7. K nejednotnosti rozhodovací praxe městského soudu Ústavní soud opětovně připomíná, že nástroje k sjednocování rozporné judikatury mají mimo Nejvyšší soud i samy krajské soudy. Konkrétně u městského soudu působí evidenční senát (14 Co), do jehož náplně spadá podle rozvrhu práce (dostupný na https://msp.gov.cz/web/mestsky-soud-v-praze/rozvrh-prace-2025) evidence rozhodnutí, tedy i rozporných rozhodnutí, a zpracovávání podkladů pro gremiální porady občanskoprávního úseku.

8. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu