I.ÚS 2129/25 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky ZÁPADOČESKÁ VÝROBA OKEN a. s. v likvidaci, sídlem Nádražní 172, Klatovy III, zastoupené JUDr. Josefem Srbou, MBA, advokátem se sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2025 č. j. 28 Co 33/2025-191 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. října 2024 č. j. 49 EXE 1388/2015-125, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, jako vedlejší účastnici řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podstatou nyní řešeného případu je posouzení, zda měly obecné soudy shledat, že jsou dány výjimečné důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu odstranění zjevné nespravedlnosti nebo rozporu s principy právního státu.

I. Vymezení věci

2. Stěžovatelce vznikl dluh na neuhrazeném zdravotním pojištění a penále vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ("VZP") celkově ve výši 1 708 529 Kč. V období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2007 evidovala VZP u stěžovatelky dva zaměstnance, za které měla společnost hradit zdravotní pojištění. Stěžovatelka toto pojištění neuhradila, čímž došlo k dalšímu nárůstu dlužného pojistného. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozhodnutím částečně exekuci vůči stěžovatelce zastavil, co do pohledávky vůči VZP ve výši 426 506 Kč z platebního výměru VZP ze dne 1. 4. 2003 č. 4140300043 z důvodu jejího promlčení. Ve zbylém rozsahu návrh stěžovatelky na zastavení exekuce zamítl. Stěžovatelka se proti nevyhovujícímu výroku II usnesení obvodního soudu odvolala. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu v rozsahu zamítavého výroku II potvrdil.

3. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy), právo vlastnit majetek (č. 11 odst. 1 Listiny) a právo na veřejné projednání jeho věci (čl. 38 odst. 2 Listiny). Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky nezákonnosti a věcné nesprávnosti veškerých vymáhaných pohledávek. Namítá, že veškeré vymáhané pohledávky jsou pohledávky vzniklé vyměřením penále, které podle jejího názoru nemělo ani vzniknout.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

5. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

6. Jde-li o možnost přezkumu nalézacího řízení v řízení exekučním, základním pravidlem je, že exekuční řízení k přezkumu nalézacího řízení neslouží. Z tohoto pravidla existují výjimky, které se však v souladu s judikaturou Ústavního soudu, jak je i Městským soudem v Praze v napadeném rozsudku zmiňována, opravdu týkají jen výjimečných případů. Stěžovatelčin případ pod tyto výjimky nespadá. Postup, který v nyní projednávaném případě vedlejší účastnice využila, aby předepsala dlužné pojistné a následně ho vymáhala, Ústavní soud nepovažuje, a ani v minulosti v obdobných případech nepovažoval, za rozporný s ústavně zaručenými právy a svobodami (srov. například usnesení

sp. zn. II. ÚS 3723/18

ze dne 18. 12. 2018 a usnesení

sp. zn. II. ÚS 135/20

ze dne 23. 4. 2020).

7. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu