I.ÚS 1608/25 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Bezděka, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 55 To 84/2025-52 z 11. 4. 2025 a usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 4 Nt 2701/2025-34 z 18. 2. 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 2. 6. 2025 byl Ústavnímu soudu doručen návrh označený jako ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů.

2. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, zejména podání neobsahuje ústavněprávně relevantní argumentaci a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž byl opakovaně vyzýván k odstranění jejich vad a upozorňován na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 1353/16

,

III. ÚS 1380/16

,

I. ÚS 3823/17

). Stěžovateli jsou tedy nepochybně známé formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání. Přesto stěžovatel nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti (např. ve věci

sp. zn. IV. ÚS 1083/18

a dalších).

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

5. Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatele se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení (viz výše bod 3).

6. Je nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

7. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2025

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka