II.ÚS 421/24 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Kateřiny Tomkové, zastoupené JUDr. Petrem Večeřou, advokátem, se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2023 č. j. 28 Cdo 2389/2023-660, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2023 č. j. 13 Co 13/2023-525 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. prosince 2022 č. j. 41 C 3/2018-492, ve znění opravného usnesení ze dne 3. března 2023 č. j. 41 C 3/2018-519, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka s odkazem na údajné porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí. Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 1. 12. 2022 č. j. 41 C 3/2018-492, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. 3. 2023 č. j. 41 C 3/2018-519 odmítl žalobu stěžovatelky proti městu Oslavany (vedlejšímu účastníkovi řízení před Ústavním soudem) o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 200 000 Kč a "zákonné sazby DPH plus příslušenství". Stěžovatelka jako žalobkyně totiž přes výzvu soudu k odstranění vad žaloby i poučení o následcích nedodržení takového postupu vady podání neodstranila, a v řízení tedy nebylo možné pokračovat. Po odvolání stěžovatelky přezkoumal prvoinstanční rozhodnutí Krajský soud v Brně, jenž je usnesením ze dne 12. 4. 2023 č. j. 13 Co 13/2023-525 potvrdil, a Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 5. 12. 2023 č. j. 28 Cdo 2389/2023-660 odmítl i dovolání stěžovatelky v dané věci.

2. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedla, že se uvedeného vydání bezdůvodného obohacení domáhala po vedlejším účastníkovi proto, že ho získal na její úkor tím, že bez právního důvodu užíval v žalobě specifikované movité věci v restauraci na zámku v O. Žaloba byla následně stěžovatelkou měněna a doplňována, ale soudy se jí odmítly zabývat s tím, že není projednatelná. Podle stěžovatelky soudy postupovaly zcela formalisticky, když podle jejího názoru žaloba projednatelná byla a soudům bylo řádně a opakovaně vysvětleno, čeho se stěžovatelka domáhá.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud neshledal, že by právní závěry byly v dané věci v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dostatečnými pro vydání předmětných rozhodnutí a nemohl proto napadená usnesení považovat za rozporná s příslušnými články Listiny základních práv a svobod, zakotvujícími právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.

4. Jak k podstatě věci uvedl Nejvyšší soud, se stěžovatelkou se nelze ztotožnit v názoru, že nalézací soudy postupovaly ryze formalisticky za situace, v níž žalobkyni opakovaně vyzývaly k odstranění vad žaloby s podrobným poučením, přičemž vady žaloby se dle jejich závěrů nepodařilo žalobkyni odstranit, což soudy dostatečně osvětlily v odůvodnění svých usnesení. Stěžovatelkou jako žalobkyní tvrzený rozpor usnesení odvolacího soudu s judikaturou soudu Ústavního co do formalistické interpretace právní normy (s odkazem na nálezy

sp. zn. III. ÚS 269/99

,

sp. zn. II. ÚS 3137/09

,

sp. zn. I. ÚS 1883/12

a

sp. zn. III. ÚS 2373/21

) tedy neodpovídá skutečnosti a nemůže přípustnost dovolání přivodit. Na těchto právních závěrech nelze shledat nic neústavního a hlubší ingerence do zkoumaného případu tak Ústavnímu soudu za této situace nepřísluší.

5. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu je bezpředmětný rovněž návrh stěžovateljy, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady řízení týkající se ústavní stížnosti ponese stát.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu