II.ÚS 2709/24 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2024 č. j. 29 Cdo 1851/2024-33, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2024 č. j. 4 Cmo 29/2024-18 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. prosince 2023 č. j. 16 C 29/2022-11, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a CASPER CONSULTING a. s., sídlem náměstí Borise Němcova 510/3, Praha 6 - Bubeneč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu bylo dne 30. 9. 2024 doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost (doplněné podáním doručeným dne 3. 10. 2024) směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Stěžovatelka rovněž odmítla všechny soudce Ústavního soudu s odůvodněním, že "jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto ‚údajně' právním státě".

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Stěžovatelčino podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto nedostatky byla vícekrát upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami III. ÚS 1513/13,

IV. ÚS 3239/13

,

IV. ÚS 3437/13

,

IV. ÚS 3556/13

,

II. ÚS 3147/14

,

III. ÚS 3542/14

,

I. ÚS 518/15

,

III. ÚS 629/16

). Stěžovatelka však i nadále a setrvale volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani stěžovatelčina námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o stěžovatelčině ústavní stížnosti. Odmítá-li stěžovatelka všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, které by o takové námitce mohla rozhodnout.

6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

7. Stejně jako ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 696/16,

IV. ÚS 1061/16

,

IV. ÚS 1188/16

,

I. ÚS 1316/16

,

IV. ÚS 1407/16

,

III. ÚS 1572/16

,

I. ÚS 1691/16

,

I. ÚS 1903/16

,

I. ÚS 2081/16

,

IV. ÚS 3071/16

,

III. ÚS 3212/16

,

I. ÚS 3679/16

,

IV. ÚS 3755/16

,

III. ÚS 2231/17

,

III. ÚS 3563/19

,

III. ÚS 2162/20

,

I. ÚS 2260/20

,

III. ÚS 240/21

,

IV. ÚS 1609/21

,

IV. ÚS 2161/21

,

IV. ÚS 3112/21

,

IV. ÚS 983/22

,

IV. ÚS 3360/22

,

III. ÚS 151/23

,

IV. ÚS 486/23

,

IV. ÚS 966/23

,

II. ÚS 1075/23

, III. ÚS.2323/24,

I. ÚS 2531/24

(srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2024

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj