I.ÚS 2611/24 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 142/2024-26 ze dne 10. července 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti pro nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě.

2. Návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu]. V prvé řadě není stěžovatelka zastoupena advokátem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).

3. V podání označeném jako ústavní stížnost stěžovatelka uvedla, že 6. září 2024 požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady chybějícího povinného zastoupení do doby, než o její žádosti Česká advokátní komora rozhodne.

4. Věc je však totožná s mnoha předchozími (např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2538/24

,

II. ÚS 919/24

a

III. ÚS 1160/24

) a náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se tak stěžovatelce dostalo opakovaně. I přes tato poučení a mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou, znovu podala návrh, aniž by byla zastoupena advokátem.

5. Žádost o určení advokáta adresovaná České advokátní komoře není sama o sobě důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. Navíc tehdy, volí-li tento postup stěžovatelka opakovaně a o určení advokáta požádá zpravidla až v samém závěru dvouměsíční lhůty (rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. července 2024, žádost o určení advokáta stěžovatelka podala dne 6. září 2024). Lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, stěžovatelka však o tuto výjimku žádá téměř v každém svém návrhu. Již v dřívějších usneseních Ústavní soud konstatoval, že podání této stěžovatelky mají obstrukční charakter a bez stanovení lhůty k odstranění vad její ústavní stížnosti odmítl. Lhůtu proto ani nyní nestanovil.

6. Vzhledem k výše uvedenému soudkyně zpravodajka ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. září 2024

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka