III.ÚS 1860/24 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Rudolfa, Ph.D., zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem, sídlem Smilova 356, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. 29 Cdo 739/2024-238, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 8. 2022, č. j. 18 Co 77/2022-53, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 1. 2022, č. j. 24 C 203/2020-14, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a 1) Václava Boháče, 2) Vlastimila Boháče, 3) Ludmily Hrubé, 4) Ing. Jiřího Hrubého a 5) Mirky Rožnovské, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Pardubicích ("okresní soud") napadeným usnesením odmítl podání stěžovatele označené jako "námitky zmatečnosti" podané u okresního soudu dne 3. 4. 2018, ve znění jeho doplnění. Okresní soud dospěl k závěru, že podání stěžovatele je třeba odmítnout pro neprojednatelnost, neboť přes jeho obsah, který soud posoudil jako žalobu pro zmatečnost, stěžovatel trval na tom, že jím nemínil činit procesní návrh.

2. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ("krajský soud"), který napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Krajský soud zopakoval, že okresní soud stěžovatele řádně vyzval k doplnění podání, nicméně poté, co k odstranění vad nedošlo, musel jeho návrh podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, odmítnout. Krajský soud se vypořádal rovněž s námitkou zákonného soudce.

3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl rovněž napadeným usnesením, neboť neobsahovalo vymezení, v čem stěžovatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení důvodu dovolání.

4. Stěžovatel s těmito závěry nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Stěžovatel po rozsáhlé rekapitulaci průběhu předchozího řízení v dosti nepřehledné ústavní stížnosti předkládá námitky, jejichž základem je tvrzení, že v jeho věci rozhodovali nezákonní soudci.

6. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud v nyní posuzovaném případě nezjistil, že by napadená rozhodnutí trpěla jakýmkoliv ústavněprávním deficitem. V ústavní stížnosti neshledal nic, co by věc posunulo do ústavněprávní roviny. Z podání stěžovatele je naopak zřejmé, že právo na spravedlivý proces zaměňuje s neexistujícím právem na úspěch ve věci.

7. Pro Ústavní soud je podstatné, že z napadených rozhodnutí je zcela jasně patrno, z jakého důvodu okresní soud odmítl stěžovatelem podaný návrh (stěžovatel navzdory předchozí řádné výzvě své podání nedoplnil a neodstranil vytýkané vady - srov. usnesení okresního soudu, s. 2; usnesení krajského soudu, body 10-11). Jak již plyne z předchozí stručné rekapitulace, krajský soud se též vypořádal se stěžejní stěžovatelovou námitkou týkající se tvrzeného porušení práva na zákonného soudce (srov. usnesení krajského soudu, body 13-14). Tuto námitku stěžovatel uplatnil rovněž v dovolání, kterým se však Nejvyšší soud nemohl meritorně zabývat, což stěžovateli řádně a srozumitelně vysvětlil. Závěr dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro vady je z hlediska zákonné úpravy plně akceptovatelný, odpovídající standardu stanovenému ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) a nelze jej považovat za jakkoliv vybočující z mezí ústavnosti či za projev přepjatého formalismu. V jeho postupu tak nelze spatřovat zásah do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

8. Ústavní soud považuje za vhodné závěrem zmínit, že stěžovatel v řízení o ústavní stížnosti nese - obecně vzato - břemeno tvrzení. Z něj pro stěžovatele vyplývá povinnost předložit takovou stížnostní argumentaci, kterou podpoří tvrzený zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu referenčního rámce ústavní stížnosti [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. Této své povinnosti ovšem stěžovatel v nyní posuzovaném případě nedostál, neboť nepředkládá relevantní a kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci.

9. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu