I.ÚS 579/24 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2024 č. j. 9 As 16/2024-15 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2023 č. j. 39 A 33/2023-16, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva pro místní rozvoj, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 29. 2. 2024 ústavní stížnost stěžovatele, doplněnou podáními stěžovatele doručenými dne 28. 3. 2024, proti rozhodnutím označeným v záhlaví. Krajský soud v Praze napadeným usnesením odmítl žalobu stěžovatele, neboť směřovala proti rozhodnutí správního orgánu o námitce podjatosti, tedy proti úkonu, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem a který je vyloučen ze soudního přezkumu podle § 70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Nejvyšší správní soud následně napadeným usnesením zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatele, neboť stěžovatel nezaplatil v určené lhůtě soudní poplatek.

2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě jiných vad podání zjistil, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se stěžovatel v minulosti v desítkách případů obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnou vadou a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Navzdory tomu tyto nedostatky neodstranil a ústavní stížnosti proto musely být z tohoto důvodu odmítnuty (např. usnesení ze dne 20. 10. 2015

sp. zn. III. ÚS 1893/15

, ze dne 1. 8. 2016

sp. zn. I. ÚS 2065/16

nebo usnesení ze dne 20. 12. 2023

sp. zn. IV. ÚS 3343/23

).

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

5. Z těchto důvodů Ústavní soud (podobně jako např. ve věci

sp. zn. IV. ÚS 3343/23

či

II. ÚS 711/19

) přistoupil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2024

Josef Baxa v. r.

soudce zpravodaj