Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 974/24 ECLI:CZ:US:2024:2.US.974.24.1 AI generated

II.ÚS 974/24 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 974/24
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní stížností, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v Ústavě a v Listině základních práv a svobod a v dalších dokumentech.

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 974/24 · Ústavní soud České republiky: 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v Ústavě a v Listině základních práv a svobod a v dalších dokumentech.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Přemysla Chmelaře, bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2024 č. j. 30 Co 21/2024-4757, č. j. 30 Co 20/2024-4760, č. j. 30 Co 18/2024-4754 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. července 2023 č. j. 24 C 62/2022-953, usnesení ze dne 4. prosince 2023 č. j. 24 C 62/2022-1901 a usnesení ze dne 14. prosince 2023 č. j. 24 C 62/2022-2801, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v Ústavě a v Listině základních práv a svobod a v dalších dokumentech.

2. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").

3. V ústavní stížnosti stěžovatel dále s odkazem na § 63 zákona o Ústavním soudu požádal Ústavní soud o ustanovení advokáta k zastupování v řízení o ústavní stížnosti proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů. Dále požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podané ústavní stížnosti a pro zajištění advokáta do 31. 12. 2025.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.

5. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

6. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podaná ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v § 34 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

7. Lustrací podání Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dosud značné množství ústavních stížností a v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad návrhu a poučen o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude jeho ústavní stížnost odmítnuta. Řada jeho ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů (např. usnesení ze dne 25. 4. 2013

sp. zn. III. ÚS 993/13

, ze dne 16. 4. 2013

sp. zn. II. ÚS 1078/13

, ze dne 1. 7. 2013

sp. zn. I. ÚS 1887/13

a z poslední doby ze dne 19. 2. 2024

sp. zn. III. ÚS 3198/23

, ze dne 3. 4. 2024

sp. zn. I. ÚS 823/24

a ze dne 3. 4. 2024

sp. zn. IV. ÚS 822/24

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

8. Z mnoha řízení vedených před Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. ústavní stížnosti evidované pod

sp. zn. III. ÚS 2292/08

,

sp. zn. III. ÚS 2326/11

,

sp. zn. I. ÚS 1058/12

,

sp. zn. IV. ÚS 1591/12

,

sp. zn. III. ÚS 4840/12

,

sp. zn. III. ÚS 4922/12

,

sp. zn. IV. ÚS 395/21

a mnohé další).

9. Stěžovatel je tedy již dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil, resp. aby další jeho návrh již tyto vady neobsahoval. Přístup stěžovatele, který naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jeho pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.

10. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Navíc o vědomosti stěžovatele o nutnosti zastoupení advokátem svědčí i obsah odůvodnění jeho ústavní stížnosti a s ní spojený návrh na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

11. Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a § 241odst. 1 o. s. ř. Z ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu (jeho jednotlivých ustanovení) má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části, a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného podle § 74 zákona o Ústavním soudu, neboť tím tento návrh ztrácí svůj základ. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn. III. ÚS 101/95

(U 22/4 SbNU 351)].

12. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení spojený s ústavní stížností Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu