IV.ÚS 713/24 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti elektronickému platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. EPR 241150/2023-11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel dne 11. 3. 2024 ústavní stížnost podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím mělo dojít k porušení jeho práva na řádné řízení, konkrétně zákazu překvapivosti rozhodnutí.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, zjišťuje, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.

3. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť neobsahuje konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí. Podle citovaného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Je tedy nezbytné předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal tzv. blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 3012/20

ze dne 27. 1. 2021; či usnesení

sp. zn. I. ÚS 918/20

ze dne 7. 5. 2020).

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Nicméně, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s blanketními, a tedy vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 1810/18

,

III. ÚS 532/20

či

IV. ÚS 3497/20

. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. Skutečnost, že si je vad ústavní stížnosti vědom, stvrzuje přímo ve své ústavní stížnost, když uvádí, že podává blanketní ústavní stížnost a trvá na poučení a výzvě k odstranění nedostatků ústavní stížnosti ze strany Ústavního soudu.

6. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla. Obdobně Ústavní soud rozhodoval v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 2714/23

ze dne 19. 10. 2023, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2183/23

ze dne 22. 8. 2023; usnesení

sp. zn. I. ÚS 98/23

ze dne 18. 1. 2023; usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3507/22

ze dne 6. 1. 2023; usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3288/22

ze dne 5. 12. 2022; usnesení

sp. zn. II. ÚS 3099/22

ze dne 22. 11. 2022; usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3180/21

ze dne 8. 12. 2021; usnesení

sp. zn. I. ÚS 3000/21

ze dne 6. 12. 2021 a další).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2024

Zdeněk Kühn v. r.

soudce zpravodaj