IV.ÚS 56/24 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Čonky, advokáta, sídlem Komenského 2473/40, Cheb, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2023, č. j. 11 To 84/2023-2522, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2023, č. j. 34 T 6/2022-2487, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí uvedených v záhlaví. Tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila jeho práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel byl Okresním soudem v Chebu ustanoven jako obhájce v trestní věci (zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Po skončení trestní věci stěžovatel uplatnil nárok na mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výdajů za poskytnuté právní služby v celkové výši 260 836 Kč. Krajský soud v usnesení napadeném ústavní stížností tento požadavek ve více směrech korigoval a stanovil odměnu a náhradu hotových výdajů za obhajobu na 158 143 Kč. Krajský soud mimo jiné v případě úkonů provedených ve dnech 15. 1. 2022 a 16. 1. 2022 (za ně stěžovatel žádal mimosmluvní odměnu zvýšenou na dvojnásobek) zvýšil požadovanou odměnu jen o 75 %. Dále by zvýšil odměnu jen u úkonů provedených během dnů pracovního klidu po 19:00 nebo v případech s použitím cizího jazyka či práva. Krajský soud stěžovateli nepřiznal ani odměnu za 6 z 10 dalších porad s odsouzeným. Jako účelné uznal pouze porady před hlavním líčením nebo podáním odvolání, neuznal ale porady v jiném období. A přihlédl i k tomu, že odsouzený (resp. stěžovatel jako jeho obhájce) zvolil pasivní způsob obhajoby, aktivně nereagoval na prováděné důkazy. Stěžovatel se proti usnesení krajského soudu bránil stížností, kterou vrchní soud zamítl.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ohledně zvýšení odměny za úkony ve dnech 15. 1. 2023 a 16. 1. 2023 vycházely soudy z ojedinělého právního názoru, vrchní soud se též nevypořádal s jeho stížností. O odměně a hotových výdajích za 6 "neuznaných" porad s odsouzeným uvedl, že trestní spis byl v dané věci velmi rozsáhlý, obsahoval mj. stovky stran protokolů o záznamu telekomunikačního provozu. Během sporných porad stěžovatel jednak studoval trestní spis společně s odsouzeným, což bylo efektivnější než spis studovat odděleně. Přestože se odsouzený doznal, stěžovatel s ním musel průběžně probírat obsah hlavního líčení a postoj k několika spoluobviněným. Proto ani pasivita obhajoby neznamená, že sporné porady byly nadbytečné. V postupu obecných soudů spatřuje libovůli. Jako ustanovený obhájce musí poskytovat právní služby, není však schopný předvídat, za které úkony nakonec dostane zaplaceno.

4. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatel je advokát, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)].

5. Ústavní soud připomíná, že do rozhodování o nákladech řízení zasahuje jen výjimečně, typicky pokud postup obecných soudů vykazuje prvky libovůle či svévole. Posuzování účelnosti jednotlivých úkonů je doménou obecných soudů [nálezy ze dne 22. 3. 2022

sp. zn. I. ÚS 1882/21

, ze dne 16. 11. 2021

sp. zn. III. ÚS 1033/21

a ze dne 3. 11. 2020

sp. zn. III. ÚS 1255/18

(N 203/103 SbNU 39)].

6. Obě otázky, o které v nynější věci jde (mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny a otázka účelnosti dalších porad s odsouzeným) jsou otázkami výkladu a aplikace podústavního práva. Obecné soudy se při řešení těchto otázek nedopustily libovůle či svévole. Již krajský soud vysvětlil, proč u výslechu a vazebního zasedání v lednu 2023 přiznal stěžovateli odměnu zvýšenou o 75% namísto 100% (a vrchní soud se následně vypořádal se stěžovatelovými odkazy na jiná rozhodnutí o nákladech řízení). Také k účelnosti dalších porad soudy srozumitelně vysvětlily, proč neuznaly jako účelné některé další porady s odsouzeným.

7. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu