II.ÚS 2260/23 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, právně nezastoupeného, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. ledna 2023 č. j. 19 C 6/2022-31 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2023 č. j. 55 Co 114/2023-118, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 21. srpna 2023 stěžovatel bez bližší ústavněprávní argumentace brojí proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů.

2. Jak plyne z obsahu stížnosti a přiložené kopie napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, stěžovatel byl v postavení žalobce účastníkem civilního řízení o omluvu a zaplacení částky 39,2 mil. Kč s příslušenstvím, které vedl proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel Ústavní soud informuje o tom, že nyní jde o stížnost "prvotní" a že ve věci souběžně podal proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze u Nejvyššího soudu dovolání a u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu pro zmatečnost. Stěžovatel dále uvádí, že ústavní stížnost podává toliko z procesní opatrnosti, aby mu v případě "neúspěchu" obou těchto opravných prostředků nemohlo být kladeno k tíží promeškání zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti.

4. Ústavní soud vždy před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

5. Podmínku povinného zastoupení advokátem stanovenou § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatel vzhledem ke své profesní kvalifikaci, kdy je sám advokátem, splňovat nemusí [srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS - st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)].

6. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je procesním prostředkem k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele zaručených ústavním pořádkem. Z § 72 odst. 1, 3 a 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost je nástrojem ochrany základních práv, který nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

7. S ohledem na probíhající řízení o dovolání a žalobě pro zmatečnost pak je tedy (jinak včasná) ústavní stížnost stěžovatele nepřípustná pro nevyčerpání zákonných opravných prostředků (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V této fázi není na Ústavním soudu, aby se danou věcí meritorně zabýval, neboť by tím v rozporu se zákonem a nesystémově zasahoval do činnosti obecných soudů, a to bez ohledu na případné názory obecných soudů ohledně přípustnosti stěžovatelem podaných opravných prostředků. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci, a to ještě mimořádnou tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení, jež dosud probíhá. O výjimky stanovené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které zakládají oprávnění Ústavního soudu k odklonu od běžného procesního postupu a prolomení zásady subsidiarity, v projednávané věci zjevně nejde.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Tato skutečnost nijak neomezuje stěžovatele v přístupu k Ústavnímu soudu, neboť nebyl-li by srozuměn s výsledky řízení o žalobě pro zmatečnost, popř. dovolacího řízení, bude mít po jejich skončení možnost podat ústavní stížnost novou, a to tak, aby zohledňovala průběh a výsledek těchto řízení. Taková nová ústavní stížnost bude (v případě splnění ostatních podmínek řízení) věcně projednatelná Ústavním soudem poté, co bude o řádně uplatněných opravných prostředcích obecnými soudy pravomocně rozhodnuto - nebylo by totiž přijatelné, aby (zjednodušeně řečeno) tuto ústavní stížnost odmítl jako předčasnou a následnou jako opožděnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2023

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj