Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 2963/18 ECLI:CZ:US:2018:1.US.2963.18.1 AI generated

I.ÚS 2963/18 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 2963/18
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl o návrhu Mgr. Danuše Korczyńské, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 263/2018-42 ze dne 16. 8. 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 32 Nc 10090/2018-33 ze dne 13. 7. 2018, takto: Navrhovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 9. 2018 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 2963/18 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud eviduje od roku 1995 cca 205 podání stěžovatelky. Přestože již byla navrhovatelka opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl o návrhu Mgr. Danuše Korczyńské, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 263/2018-42 ze dne 16. 8. 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 32 Nc 10090/2018-33 ze dne 13. 7. 2018, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 9. 2018 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Ústavní soud eviduje od roku 1995 cca 205 podání stěžovatelky. Přestože již byla navrhovatelka opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatelku dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 2360/08

,

II. ÚS 3276/07

,

III. ÚS 695/08

,

IV. ÚS 9/11

,

I. ÚS 2250/17

,

III. ÚS 1878/17

,

IV. ÚS 2236/17

,

IV. ÚS 2867/17

,

I. ÚS 181/18

III. ÚS 2401/18). Ústavní soud dodává, že s ohledem na uvedené ani nelze zákonnou lhůtu k podání ústavní stížnosti obcházet tvrzením (navíc nedoloženým), že navrhovatel se obrátí na Českou advokátní komoru.

Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2018

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj