III.ÚS 2619/18 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2018 č. j. 39 Co 170/2018-564, usnesení ze dne 27. června 2018 č. j. 39 Co 171/2018-567 a usnesení ze dne 27. června 2018 č. j. 39 Co 172/2018-569, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Petry Layly Bartheldi jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 2. 8. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označených usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") Prvním z nich potvrdil městský soudu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 8. 11. 2017 č. j. 36 EXE 2819/2016-486, jímž nebylo vyhověno stěžovatelovu návrhu, aby mu byl ustanoven zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení městského soudu ze dne 8. 8. 2017 č. j. 39 Co 203/2017-427 a zamítnut návrh na ustanovení zástupce pro řízení o odvolání proti usnesení obvodního soudu ze dne 13. 9. 2017 č. j. 36 EXE 2819/2016-439. Druhým usnesením městský soud odmítl stěžovatelovo odvolání proti usnesení obvodního soudu ze dne 15. 11. 2017 č. j. 36 EXE 2819/2016-507, odmítající námitky stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Třetím usnesením bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu nevyhovující návrhu stěžovatele, aby mu byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5. 5. 2016 č. j. 22 Co 152/2016-267. Současně stěžovatel v petitu ústavní stížnosti požádal o umožnění euthanasie.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 3759/15

,

sp. zn. II. ÚS 292/16

,

sp. zn. II. ÚS 293/16

,

sp. zn. I. ÚS 879/16

,

sp. zn. II. ÚS 1616/16

,

sp. zn. I. ÚS 1778/16

,

sp. zn. II. ÚS 1779/16

). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. V nyní posuzované věci Ústavní soud doplňuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti žádné konkrétní argumenty vůči postupu městského soudu ani obvodního soudu při rozhodování o jeho žádostech o ustanovení zástupce z řad advokátů neformuluje.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 2127/16

,

sp. zn. II. ÚS 2506/16

,

sp. zn. II. ÚS 2997/16

,

sp. zn. II. ÚS 3787/16

,

sp. zn. III. ÚS 3875/16

,

sp. zn. II. ÚS 114/17

,

sp. zn. II. ÚS 302/17

,

sp. zn. IV. ÚS 303/17

,

sp. zn. III. ÚS 304/17

,

sp. zn. I. ÚS 712/17

,

sp. zn. III. ÚS 1057/17

,

sp. zn. III. ÚS 1358/17

,

sp. zn. III. ÚS 2424/17

,

sp. zn. III. ÚS 2766/17

,

sp. zn. III. ÚS 2968/17

,

sp. zn. III. ÚS 3276/17

,

sp. zn. III. ÚS 3477/17

,

sp. zn. III. ÚS 3708/17

,

sp. zn. III. ÚS 3720/17

,

sp. zn. III. ÚS 3990/17

,

sp. zn. III. ÚS 136/18

,

sp. zn. III. ÚS 313/18

,

sp. zn. III. ÚS 325/18

,

sp. zn. III. ÚS 514/18

,

sp. zn. III. ÚS 838/18

,

sp. zn. III. ÚS 853/18

,

sp. zn. III. ÚS 865/18

,

sp. zn. III. ÚS 1177/18

,

sp. zn. III. ÚS 1189/18

,

sp. zn. III. ÚS 1527/18

,

sp. zn. III. ÚS 1878/18

,

sp. zn. III. ÚS 2229/18

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v mnoha a mnoha dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2018

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj