III.ÚS 1797/18 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Vicherka, proti IV. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. ledna 2018 č. j. 22 A 98/2015-337, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 22. 5. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost označená jeho značkou P56600-us-new-22a98-337-naklady-20180512, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Současně informoval, že je v procesu určování advokáta, že proti výroku podal kasační stížnost a navrhl, aby Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti přerušil až do pravomocného rozhodnutí o kasační stížnosti, aby případné určování advokáta Česku advokátní komorou nebylo zbytečné.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 2639/15

,

sp. zn. III. ÚS 1824/16

,

sp. zn. III. ÚS 2212/16

,

sp. zn. II. ÚS 2860/16

). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. II. ÚS 2861/16

a

sp. zn. IV. ÚS 1431/17

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2018

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj