Pl.ÚS 22/18 · Ústavní soud České republiky

Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Beránek proti ČR

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o návrhu navrhovatelů Josefa Beránka a Mgr. Romany Beránkové, obou zastoupených Mgr. Václavou Burianovou, advokátkou, se sídlem Nerudova 1404/5, Plzeň, na povolení obnovy řízení před Ústavním soudem vedeného pod

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

, takto:

I. Obnova řízení ve věci ústavní stížnosti, rozhodnuté Ústavním soudem pod

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

, se povoluje.

II. Usnesení Ústavního soudu ze dne 31. března 2014

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

se ruší.

III. V řízení ve věci původně rozhodnuté pod

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

bude pokračováno pod

sp. zn. Pl. ÚS 22/18

.

Odůvodnění

I. 1. Návrhem ze dne 29. 3. 2018 se navrhovatelé domáhají podle ustanovení § 119 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovení řízení vedeného pod

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

, s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci Beránek proti České republice (stížnost č. 45758/14, ze dne 5. 10. 2017).

2. Z návrhu na obnovu řízení a přiložených listin Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Ústavní stížností ze dne 29. 10. 2013 se navrhovatelé domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013 č. j. 1 As 33/2013-58 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2013 č. j. 57 A 65/2011-52. Usnesením

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

ze dne 31. 3. 2014 byla ústavní stížnost odmítnuta jako podaná po lhůtě stanovené pro její podání, která uplynula podle odůvodnění citovaného usnesení dnem 28. 10. 2013.

3. Navrhovatelé ve svém návrhu vyjadřují přesvědčení, že podle § 57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek (jakým je den 28. 10.), je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den, v dané věci tedy den 29. 10. 2013. V tomto smyslu napsali navrhovatelé sdělení dne 8. 4. 2014 Ústavnímu soudu, který přípisem ze dne 14. 4. 2014 potvrdil, že navrhovatelé podali ústavní stížnost včas, avšak rozhodnutí Ústavního soudu nebylo již možné cestou vnitrostátních opravných prostředků zvrátit.

II. 4. Na základě stížnosti Josefa Beránka k ESLP, ve které namítal porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ESLP v rozsudku ze dne 5. 10. 2017 uvedl, že usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2014,

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

bylo porušeno jeho právo navrhovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy. ESLP konstatoval, že posuzovaná situace je shodná se situací stěžovatelky ve věci Zemanová proti České republice (č. 6019/03, rozsudek ze dne 13. prosince 2005, § 17-22), v níž zdůraznil, že nesprávné uplatnění lhůty pro podání ústavní stížnosti Ústavním soudem zabránilo tomu, aby byla stěžovatelčina stížnost projednána po věcné stránce, a porušilo její právo na účinnou soudní ochranu, což je v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. ESLP neshledal žádný důvod k tomu, aby se odchýlil od závěru, k němuž dospěl ve shora uvedené věci, který je zcela relevantní i v nyní posuzované věci, a to tím spíše, že chyba, jíž se při posuzování, zda byla dodržena lhůta pro podání ústavní stížnosti, soudce zpravodaj dopustil, byla výslovně uznána generálním sekretářem Ústavního soudu. ESLP proto dospěl k závěru, že nesprávné uplatnění procesního pravidla o lhůtě k podání ústavní stížnosti Ústavním soudem zbavilo stěžovatele jeho práva na přístup k soudu.

III. 5. Podle § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí Ústavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

6. Při zkoumání podmínek pro obnovu řízení Ústavní soud respektoval, že Evropský soud pro lidská práva je mezinárodním soudem, jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná [srov. čl. 1 odst. 2, čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy České republiky, § 117 zákona o Ústavním soudu a čl. 46 odst. 1 Úmluvy]. Dále si Ústavní soud ověřil, že návrh na obnovu řízení byl podán ve věci, v níž mezinárodní soud shledal porušení lidského práva v důsledku zásahu orgánu veřejné moci (§ 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přestože stížnost k ESLP podal pouze Josef Beránek, Ústavní soud přiznal aktivní legitimaci k podání návrhu na obnovu řízení i Mgr. Romaně Beránkové, která sice účastnicí řízení před ESLP nebyla, byla však spolu s Josefem Beránkem stěžovatelkou v původním řízení před Ústavním soudem, takže mezinárodní soud rozhodl nedělitelně i v její prospěch (§ 119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Nejde proto o shodnou situaci ve srovnání s těmi, v nichž Ústavní soud návrhy na obnovu řízení pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele odmítl (

Pl. ÚS 28/17

,

Pl. ÚS 29/17

a

Pl. ÚS 30/17

). Taktéž bylo zjištěno, že návrh byl podán včas v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě (§ 119 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

7. Za tohoto stavu je nutno dovodit, že usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2014

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

je podle § 119b odst. 1 a 5 zákona o Ústavním soudu v rozporu s rozhodnutím mezinárodního soudu. Posuzovaný návrh na obnovu řízení proto Ústavní soud považuje za přípustný (srov. a contrario § 119a odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť následky porušení práva navrhovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jak konstatoval ESLP, i nadále trvají, přičemž nápravy v této věci může být dosaženo připuštěním původní ústavní stížnosti navrhovatelů k opětovnému přezkumu Ústavním soudem. Za této situace považuje Ústavní soud za nadbytečné zabývat se otázkou přípustnosti návrhu i podle § 119a odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

8. Ústavní soud proto konstatuje, že podmínky obnovy řízení stanovené v části druhé, hlavě druhé, oddílu osmém (§ 119 až § 119b) zákona o Ústavním soudu byly v posuzovaném případě splněny.

9. Vzhledem k tomu, že na obnovené řízení nelze s ohledem na zvláštnosti koncentrovaného ústavního soudnictví uplatnit obecné zásady podle občanského soudního řádu (§ 63 zákona o Ústavním soudu), rozhodlo plénum Ústavního soudu tak, že v obnoveném řízení o ústavní stížnosti, rozhodnuté pod

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

, bude pokračováno pod

sp. zn. Pl. ÚS 22/18

[§ 11 odst. 2 písm. j) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost navrhovatelů

sp. zn. IV. ÚS 3270/13

bude na základě povolené obnovy řízení projednána znovu postupem podle ustanovení § 119b odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2018

Pavel Rychetský, v. r.

předseda Ústavního soudu