III.ÚS 1187/18 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedStěžovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 4. 2018 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále stěžovatel v ústavní stížnosti požádal o umožnění euthanasie. Přestože již byl stěžovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost v § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 1187/18 · Ústavní soud České republiky: 4. 2018 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále stěžovatel v ústavní stížnosti požádal o umožnění euthanasie. Přestože již byl stěžovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost v § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Full text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018 č. j. 30 Cdo 612/2018-69, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 4. 2018 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále stěžovatel v ústavní stížnosti požádal o umožnění euthanasie.
2. Přestože již byl stěžovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost v § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
3. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod
sp. zn. II. ÚS 1779/16
,
II. ÚS 1616/16
,
I. ÚS 879/16
,
II. ÚS 293/16
,
II. ÚS 292/16
,
III. ÚS 3759/15
a
I. ÚS 478/17
,
I. ÚS 716/17
,
IV. ÚS 714/17
,
I. ÚS 1941/17
,
III. ÚS 1939/17
,
IV. ÚS 1934/17
,
IV. ÚS 1938/17
,
IV. ÚS 2974/17
,
IV. ÚS 3267/17
,
I. ÚS 844/18
a řadě dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
4. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2018
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj