I.ÚS 706/18 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Mgr. Danuše Korczynské, na zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2387/2017-228 ze dne 24. 10. 2017 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 9 Co 1084/2016-179 ze dne 27. 2. 2017, takto:
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 706/18 · Ústavní soud České republiky: Návrh na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1, ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Přestože si jich navrhovatelka musila být vědoma, neboť se na Ústavní soud v minulosti opakovaně (ve více než sto padesáti případech) obrátila s podáními, při jejichž projednání byla o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučena, zvolila opět nekvalifikovaný postup.
Full text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Mgr. Danuše Korczynské, na zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2387/2017-228 ze dne 24. 10. 2017 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 9 Co 1084/2016-179 ze dne 27. 2. 2017, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrh na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1, ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Přestože si jich navrhovatelka musila být vědoma, neboť se na Ústavní soud v minulosti opakovaně (ve více než sto padesáti případech) obrátila s podáními, při jejichž projednání byla o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučena, zvolila opět nekvalifikovaný postup. Jak již Ústavní soud navrhovatelce mnohokrát sdělil, lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. K tomu doplnil, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Proto Ústavní soud i nynější podání navrhovatelky bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Obdobně již postupoval v řadě jejích dalších věcí, v poslední době kupř. ve věci vedené pod
sp. zn. II. ÚS 3759/17
(usnesení ze dne 20. 12. 2017).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. března 2018
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj