II.ÚS 870/18 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosinec 2017 č. j. 30 Cdo 5244/2017-34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 8. 3. 2018 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2017 č. j. 30 Cdo 5244/2017-34, jímž bylo zastaveno dovolací řízení ve věci jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 192/2016.

Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou k tomu splněny všechny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že tento návrh trpí vadami; stěžovatel především není právně zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Uvedená podmínka mu přitom je známa. Jak totiž Ústavní soud zjistil ze své rozhodovací činnosti, stěžovatel byl o ní opakovaně poučen v mnoha řízeních, která byla v minulosti zahájena na jeho návrh (srov. usnesení ze dne 10. 3. 2016

sp. zn. III. ÚS 3759/15

, usnesení ze dne 11. 4. 2016

sp. zn. II. ÚS 292/16

, usnesení ze dne 20. 4. 2016

sp. zn. II. ÚS 293/16

, usnesení ze dne 19. 7. 2016

sp. zn. I. ÚS 1778/16

, usnesení ze dne 25. 7. 2016

sp. zn. II. ÚS 1616/16

nebo usnesení ze dne 13. 9. 2016

sp. zn. II. ÚS 1779/16

; všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Z těchto důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (obdobně jako např. v usnesení ze dne 12. 7. 2016

sp. zn. IV. ÚS 2127/16

, usnesení ze dne 22. 11. 2016

sp. zn. II. ÚS 3787/16

, usnesení ze dne 3. 2. 2017

sp. zn. III. ÚS 304/17

nebo usnesení ze dne 3. 4. 2017

sp. zn. I. ÚS 712/17

) a ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2018

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj