III.ÚS 568/18 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczynské, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017 č. j. 27 Cdo 1659/2017-330 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 2016 č. j. 14 Cmo 81/2016-291, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 12. 2. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina stížnost (dne 15. 2. 2018 doplněná prostřednictvím datové schránky), kterou se domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o její žádosti o ustanovení advokáta. Navrhovatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze, kterým tento soud stěžovatelce ustanovil pro řízení o dovolání k ochraně jejích zájmů zástupce Mgr. Radima Struminského, advokáta, podala dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako subjektivně nepřípustné. Stěžovatelka k advokátovi nemá od počátku důvěru, neboť sepisoval dovolání v rozporu s jejími tvrzeními. V závěru ústavní stížnosti upozornila, že Česká advokátní komora jí dosud neurčila advokáta, proto z opatrnosti podává ústavní stížnost sama a po ustanovení advokáta ji doplní. Z tohoto důvodu prosila o posečkání.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami; stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); ke stížnosti nejsou ani připojeny předepsané přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se již mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. II. ÚS 3276/07

, sp. zn III. ÚS 695/08,

sp. zn. I. ÚS 2360/08

,

sp. zn. IV. ÚS 9/11

,

sp. zn. III. ÚS 1442/16

,

sp. zn. I. ÚS 2250/17

,

sp. zn. III. ÚS 1878/17

,

sp. zn. IV. ÚS 2236/17

). Stěžovatelka i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem mnohokrát poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. V nyní posuzované věci Ústavní soud navíc dodává, že ani případné určení advokáta pro podání ústavní stížnosti by nebylo účelné, neboť i po odstranění této vady by ústavní stížnost byla zjevně neúspěšná (s ohledem na subjektivní nepřípustnost dovolání).

6. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. I. ÚS 3480/11

,

sp. zn. II. ÚS 3381/11

,

sp. zn. II. ÚS 3633/11

,

sp. zn. IV. ÚS 2840/12

,

sp. zn. IV. ÚS 2676/17

,

sp. zn. I. ÚS 3447/17

,

sp. zn. II. ÚS 3759/17

,

sp. zn. I. ÚS 181/18

a dalších (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu v těchto věcech jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), se z výše uvedených důvodů (aniž by bylo třeba vyčkat vyřízení její žádosti adresované České advokátní komoře), Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2018

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj