Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 41/18 ECLI:CZ:US:2018:2.US.41.18.1 AI generated

II.ÚS 41/18 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 41/18
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu Bc. Ladislava Regnarda, na zrušení rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 42 C 184/2014, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 200/2015 a Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 1025/2017-196 takto:

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 41/18 · Ústavní soud České republiky: Návrh na zahájení řízení, doručený Ústavnímu soudu dne 3. 1. 2018, nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [dále jen "zákon o Ústavním soudu" (především absence povinného právního zastoupení)].

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu Bc. Ladislava Regnarda, na zrušení rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 42 C 184/2014, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 200/2015 a Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 1025/2017-196 takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrh na zahájení řízení, doručený Ústavnímu soudu dne 3. 1. 2018, nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [dále jen "zákon o Ústavním soudu" (především absence povinného právního zastoupení)].

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Přestože se navrhovatel na Ústavní soud v minulosti opakovaně (ve více než šedesáti případech) obrátil s podáními, při jejichž projednání byl o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučen, zvolil i tentokráte nekvalifikovaný postup.

Proto Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 25. ledna 2018

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj