Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 136/18 ECLI:CZ:US:2018:3.US.136.18.1 AI generated

III.ÚS 136/18 · Ústavní soud České republiky

Case Number III.ÚS 136/18
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Dne 11. 1. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 9. 2017 č. j. 16 C 159/2017-8 vyslovující místní nepříslušnost tohoto soudu a postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušného, v jehož obvodu má své sídlo Ministerstvo spravedlnosti jednající za Českou republiku. Stěžovatel dále požádal, aby mu byla umožněna euthanasie.

Legislator headnote

AI generated

III.ÚS 136/18 · Ústavní soud České republiky: Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2017 č. j. 15 Co 535/2017-14, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 11. 1. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 9. 2017 č. j. 16 C 159/2017-8 vyslovující místní nepříslušnost tohoto soudu a postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušného, v jehož obvodu má své sídlo Ministerstvo spravedlnosti jednající za Českou republiku. Stěžovatel dále požádal, aby mu byla umožněna euthanasie.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 3759/15

,

sp. zn. II. ÚS 292/16

,

sp. zn. II. ÚS 293/16

,

sp. zn. I. ÚS 879/16

,

sp. zn. II. ÚS 1616/16

,

sp. zn. I. ÚS 1778/16

,

sp. zn. II. ÚS 1779/16

). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. V nyní posuzované věci Ústavní soud navíc dodává, že stěžovatel v ústavní stížnosti žádné argumenty vůči postupu soudů při rozhodování o místní příslušnosti neformuluje.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 2127/16

,

sp. zn. II. ÚS 2506/16

,

sp. zn. II. ÚS 2997/16

,

sp. zn. II. ÚS 3787/16

,

sp. zn. III. ÚS 3875/16

,

sp. zn. II. ÚS 114/17

,

sp. zn. II. ÚS 302/17

,

sp. zn. IV. ÚS 303/17

,

sp. zn. III. ÚS 304/17

,

sp. zn. I. ÚS 712/17

,

sp. zn. III. ÚS 1057/17

,

sp. zn. III. ÚS 1358/17

,

sp. zn. III. ÚS 2424/17

,

sp. zn. III. ÚS 2766/17

,

III. ÚS 2968/17

,

sp. zn. III. ÚS 3276/17

,

sp. zn. III. ÚS 3477/17

,

sp. zn. III. ÚS 3708/17

,

sp. zn. III. ÚS 3720/17

,

sp. zn. III. ÚS 3990/17

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2018

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj