I.ÚS 4101/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 59 Af 30/2017-24 ze dne 1. 9. 2017 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 328/2017-27 ze dne 12. 10. 2017, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost, jejímž prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka současně navrhla, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".

Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s jejími předchozími návrhy předloženými Ústavnímu soudu (evidováno je jich několik desítek) přitom již byla mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání (viz např. věci vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 29/08

,

IV. ÚS 1270/10

,

III. ÚS 2371/10

,

III. ÚS 340/11

,

II. ÚS 404/11

,

II. ÚS 740/11

,

IV. ÚS 2056/11

,

III. ÚS 1503/13

,

IV. ÚS 3437/13

.

II. ÚS 3147/14

a další).

Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (viz např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 706/12

,

IV. ÚS 2729/13

,

III. ÚS 2036/14

,

IV. ÚS 3320/14

,

I. ÚS 518/15

,

I. ÚS 399/16

,

IV. ÚS 3071/16

,

III. ÚS 2232/17

,

I. ÚS 3175/17

a další).

V kontextu výše řečeného, aniž by znovu vyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání, se proto Ústavní soud uchýlil k přiměřené aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj