Supreme Court quashes regional court decision for failing to review asylum detention legality when detention ended before merit decision.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court quashed the regional court's decision and remanded the case for further proceedings. The applicant argued that the regional court erred by applying a specific asylum law provision without conducting a substantive review of the detention's legality, as the detention had already ended before the asylum decision was made. The court agreed, ruling that the regional court failed to examine whether the detention measure complied with EU directives and human rights treaties, thereby violating the applicant's right to legal protection.
Legislator headnote
AI generated§ 46a odst. 9 zákona o azylu; § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.: If a regional court applies a specific asylum law provision to a detention measure that has already ended before the merit decision, it must conduct a substantive review of the measure's legality in light of EU directives and human rights treaties, failing to do so constitutes a ground for cassation.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
OUTCOME: zrušeno a vráceno MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku
4 Azs 254/2018 - 26
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: N. I., zast. JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2018, č. j. OAM-79/LE-LE05-LE05-PS-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2018, č. j. 17 A 82/2018 - 39, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2018, č. j. 17 A 82/2018 - 39, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubovi Backovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. [1] Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v zařízení pro zajištění cizinců; dobu zajištění přitom stanovil podle § 46a odst. 5 téhož zákona do 16. 8. 2018.
II. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni. Ten řízení o žalobě zastavil ve smyslu § 46a odst. 9 zákona o azylu ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s., neboť ještě před vydáním meritorního rozhodnutí dne 19. 6. 2018 obdržel od žalovaného informaci, že žalobcovo zajištění v Zařízení pro zajištění cizinců Bálková bylo
4 Azs 254/2018
dne 14. 6. 2018 ukončeno a žalobce byl od 15. 6. 2018 umístěn do Vazební věznice Hradec Králové.
III. [3] Proti usnesení krajského soudu nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel konkrétně namítá, že postup krajského soudu nereflektuje nesoulad § 46a odst. 9 zákona o azylu s čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. 6. 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění) (dále jen „přijímací směrnice“). Uvedené ustanovení zákona o azylu ve znění účinném od 15. 8. 2017 je podle názoru stěžovatele také v rozporu s čl. 36 odst. 2 a
3 Listiny základních práv a svobod, neboť pokud je zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí o zajištění žadatele o azyl z toho důvodu, že se žadatel o azyl již nenachází v zajištění, dochází k ústavně nepřijatelné výluce ze základních práv žadatele o azyl na přezkum takového rozhodnutí. Toto ustanovení je podle stěžovatele rovněž v rozporu s jeho právem na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), jelikož po zastavení soudního řízení nelze dosáhnout pravomocného rozhodnutí o zrušení nezákonného rozhodnutí správního orgánu. Svá tvrzení stěžovatel opřel o závěry obsažené v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 - 43.
IV. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ukončení stěžovatelova zajištění před vydáním meritorního rozhodnutí o žalobě opravňovalo krajský soud k tomu, aby ve smyslu § 46a odst. 9 zákona o azylu zastavil řízení o žalobě. Z důvodu, že stěžovatelovo zajištění bylo ukončeno i před vydáním meritorního rozhodnutí v řízení vedeném u kasačního soudu, navrhl žalovaný, aby Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti.
V. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Stěžovatel ve své kasační stížnosti správně podřadil důvody podání kasační stížnosti pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Pokud totiž stěžovatel kasační stížností napadá usnesení krajského soudu o zastavení řízení o žalobě, z povahy věci pro něj přichází v úvahu pouze kasační důvod podle tohoto ustanovení spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí. Naplnění tohoto kasačního důvodu přitom může založit i skutečnost, že
4 Azs 254/2018 - 27 pokračování
krajský soud nesprávně posoudil právní otázku ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015 - 128).
[9] Nejvyšší správní soud je v takovém případě v řízení o kasační stížnosti oprávněn zkoumat pouze to, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se rozhodnutí o zastavení řízení opírá, jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele důvodná.
[10] V nynější věci spatřuje stěžovatel nezákonnost napadeného usnesení v nesprávném posouzení právní otázky, zda bylo možné aplikovat § 46a odst. 9 zákona o azylu a řízení o žalobě zastavit.
[11] Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalovaný přípisem ze dne 18. 6. 2018 krajskému soudu sdělil, že stěžovatel byl dne 14. 6. 2018 propuštěn ze Zařízení pro zajištění cizinců Bálková a od 15. 6. 2018 se nachází ve Vazební věznici v Hradci Králové. Ze soudního spisu je rovněž zřejmé, že do tohoto data krajský soud nevydal meritorní rozhodnutí ve stěžovatelově věci.
[12] Podle § 46a odst. 9 zákona o azylu platí, že „[v] případě, že je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ministerstvo neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.“
[13] Právo Evropské unie upravuje zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu v čl. 8 až čl.
11 přijímací směrnice.
[14] Podle čl. 9 odst. 3 přijímací směrnice „[v] případech, kdy zajištění nařizují správní orgány, zajistí členské státy, aby mohl být proveden z moci úřední nebo na žádost žadatele rychlý soudní přezkum zákonnosti zajištění. V případě přezkumu zákonnosti zajištění z moci úřední se o přezkumu rozhodne v co nejkratší době od začátku zajištění. V případě přezkumu zákonnosti zajištění na žádost žadatele se o přezkumu rozhodne v co nejkratší době od začátku příslušného řízení. Členské státy za tímto účelem stanoví ve vnitrostátním právu lhůtu pro provedení přezkumu zákonnosti zajištění z moci úřední nebo přezkumu zákonnosti zajištění na žádost žadatele. Je-li zajištění shledáno v rámci soudního přezkumu jako nezákonné, musí být dotčený žadatel neprodleně propuštěn.“
[15] Podle čl. 9 odst. 5 přijímací směrnice „[z]ajištění přezkoumává v přiměřených časových odstupech soudní orgán z moci úřední nebo na žádost dotyčného žadatele a činí tak zejména vždy při jeho prodlužování, nebo jakmile to vyžadují okolnosti či jsou k dispozici nové informace, které mohou mít vliv na zákonnost zajištění.“
[16] Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 23. 11. 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 – 43, kterým Soudnímu dvoru Evropské unie předložil předběžnou otázku „Brání výklad čl. 9
4 Azs 254/2018
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, s.
96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“, vyslovil, že: „Pokud bude cizinec ze zajištění propuštěn ještě dříve, než krajský soud rozhodne o žalobě, mělo by být podle českého zákona řízení o žalobě zastaveno. Nejvyšší správní soud je však přesvědčen, že § 46a odst. 9 zákona o azylu se nemůže aplikovat, pokud by snad připravil cizince o jakýkoliv soudní přezkum zajištění.
Cizinec domáhající se soudního přezkumu zajištění nemůže dopředu s jistotou vědět, zda jeho zajištění bude soudně přezkoumáno, a to ani poté, co již bylo zahájeno soudní řízení v této věci. Jedná se o značné narušení právní jistoty a legitimního očekávání zajištěných žadatelů o mezinárodní ochranu. Protiprávně zajištěným žadatelům navíc takto nastavená právní úprava odepírá právo na náhradu škody (včetně nemateriální újmy) vyplývající z čl. 6 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz bod [10] shora).
Podle vnitrostátní právní úpravy je totiž nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, aby bylo takové rozhodnutí nejprve k tomu příslušným orgánem zrušeno nebo změněno (§ 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem). V případě vyloučení jakéhokoliv soudního přezkumu zajištění budou porušena ustanovení směrnic vypočtených v bodech [7] až [9] shora, jakož i čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie.
Rozpornost § 46a odst. 9 zákona o azylu s těmito pravidly práva Evropské unie za situace, kdy neproběhl věcný přezkum zákonnosti zajištění ani v jednom stupni řízení před správními soudy, považuje Nejvyšší správní soud za acte clair, výklad práva Evropské unie je tu zřejmý. Proto je nezbytné zohlednit princip přednosti práva Evropské unie, a vnitrostátní právní úpravu rozpornou s právem Evropské unie neaplikovat. V tomto ohledu, přinejmenším pro řízení před soudem prvého stupně, je proto § 46a odst. 9 zákona o azylu neaplikovatelný pro rozpor s uvedenými normami práva Evropskému unie (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 6 Azs 320/2017).“
[17] Na tyto úvahy dále kasační soud navázal a v rozsudku ze dne 15. 6. 2018, č. j. 5 Azs 257/2017 – 32, shledal, že „vyloučení (faktického) soudního přezkumu lze (…) v případech zajištění podle § 46a zákona o azylu považovat za porušení unijního práva ze strany státu v rozporu s čl. 9 odst. 3, 5 přijímací směrnice. Neumožňuje-li tedy § 46a odst. 9 zákona o azylu věcný přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění cizince před správními soudy ani v prvním stupni řízení v případě, že je zajištění ukončeno před rozhodnutím soudu, je toto ustanovení v rozporu s uvedenými ustanoveními práva Evropské unie, potažmo Evropské úmluvy.“ Zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle zákona o azylu totiž zasahuje do základního lidského práva žadatele na osobní svobodu a právo na soudní přezkum rozhodnutí o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany je zaručen na úrovni práva Evropské unie čl. 9 odst. 3 a 5 přijímací směrnice (viz shora odst. [14] a [15]).
[18] V právě posuzované věci Nejvyšší správní soud neshledal důvod k tomu, aby se od výše uvedených závěrů odchýlil. Z nich přitom vyplývá, že pokud by stěžovatel neměl zaručeno věcné přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o zajištění ani v jednom stupni řízení před soudy v důsledku toho, že krajský soud postupoval podle § 46a odst. 9 zákona o
4 Azs 254/2018 - 28 pokračování
azylu, neboť zajištění stěžovatele bylo ukončeno před vydáním meritorního rozhodnutí ve věci, neměl by podle toto ustanovení krajský soud postupovat pro jeho rozpor s přímo aplikovatelnými předpisy práva Evropské unie a s čl. 5 odst. 4 a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (jak bylo blíže vysvětleno v citovaném rozsudku č. j. 5 Azs 257/2017 – 32, na nějž Nejvyšší správní soud odkazuje).
[19] Nejvyšší správní soud tudíž uzavírá, že krajský soud v nynější věci pochybil, aplikoval-li § 46a odst. 9 zákona o azylu a napadené rozhodnutí meritorně, v rozsahu žalobních bodů, nepřezkoumal. Výše předestřenou právní otázku tedy posoudil nesprávně a v důsledku toho zatížil své rozhodnutí nezákonností ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
VI. [20] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.). V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v konečném rozhodnutí (§ 61 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 110 odst. 3 téhož zákona).
[22] Usnesením krajského soudu ze dne 5. 6. 2018, č. j. 17 A 82/2018 - 17, byl stěžovateli ustanoven jako zástupce JUDr. Ing. Jakub Backa, advokát, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6. Zástupci, který byl stěžovateli ustanoven soudem, náleží mimosmluvní odměna a hotové výdaje, které v tomto případě platí stát (§ 35 odst. 9 s. ř. s.). Zástupce provedl v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní služby, a to písemné podání soudu ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kterým bylo podání kasační stížnosti. Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 3.100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu a dále
300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jelikož je ustanovený zástupce registrovaným plátcem DPH, zvýšil soud přiznanou odměnu o částku
714 Kč, která odpovídá 21% sazbě této daně. Částka v celkové výši 4.114 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2018
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu
4 Azs 254/2018