Supreme Administrative Court dismissed asylum appeal as inadmissible due to lack of legal interest and insufficient grounds.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation complaint as inadmissible, ruling that the applicant lacked a legal interest in the proceedings. The court found the applicant failed to meet statutory criteria for asylum or supplementary protection, noting his family integration and financial difficulties were insufficient grounds. Consequently, the court held the lower court's decision was legally sound and the appeal did not substantially exceed the applicant's personal interests.
Legislator headnote
AI generated§ 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.; § 104a s. ř. s.: A cassation complaint is inadmissible if the applicant lacks a legal interest in the proceedings or if the complaint does not substantially exceed the applicant's personal interests.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
OUTCOME: odmítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku
10 Azs 213/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: H. M. D., zast. JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2018, čj. OAM-938/ZA-ZA11-HA12-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2018, čj. 62 Az 12/2018-40,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím vydaným dne 20. 2. 2018 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 6. 2018 uvedeným v záhlaví.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že u zastupitelského úřadu ČR v Hanoji je velmi obtížné dosáhnout pobytového oprávnění. Podle stěžovatele není řádně vyhodnocena možnost udělení humanitárního azylu, neboť žalovaný tuto skutečnost nezahrnul mezi kritéria pro jeho udělení a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Za nepřezkoumatelný považuje stěžovatel i rozsudek krajského soudu. Důvod pro udělení doplňkové ochrany či humanitárního azylu spatřuje stěžovatel v tom, že vietnamští občané, kteří dlouhodobě pobývali v cizině nebo kteří někdy požádali v cizině o azyl, mohou být šikanováni státní mocí. Stěžovatel v řízení před soudem uvedl, že se v ČR dne 10. 6. 2018 zúčastnil demonstrace před vietnamským velvyslanectvím, kde projevil své politické názory (kritiku Vietnamu v otázce ochrany životního prostředí). Obává se, že účastníci demonstrace mohli být monitorováni a v budoucnu mu kvůli tomu může hrozit pronásledování. Rozhodující orgány nevěnovaly ani dostatečnou pozornost osobním poměrům stěžovatele, jehož celá
10 Azs 213/2018
rodina je integrována v ČR, má zde také manželku, která je občankou ČR, studuje a stěžovatel ji živí. Stěžovatel zde také splácí vysoký úvěr, což by po nuceném vycestování z ČR dále nemohl.
[3] Žalovaný pokládá své rozhodnutí ohledně § 14 zákona o azylu za dostatečné a i rozsudek krajského soudu je podle něj správný. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl nebo případně zamítl.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu by zakládala přijatelnost kasační stížnosti, pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však NSS neshledal. Krajský soud se dostatečně věnoval zjištěním žalovaného i tvrzením stěžovatele, popsal rozhodný skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.
[7] Stěžovatel nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu podle § 12 a § 13 či doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b zákona o azylu. Během správního řízení uvedl, že do ČR odjel v roce 2009 za studiem, které však ani nezapočal a svůj pobytový status následně změnil na povolení k pobytu za účelem podnikání. Toto povolení skončilo dne
14. 6. 2017 a nebylo stěžovateli prodlouženo, neboť včas neodstranil vady žádosti o prodloužení povolení. Proto podal dne 9. 11. 2017 žádost o azyl (tedy až ve chvíli, kdy mu hrozilo vycestování z území ČR). Institut azylu však neslouží k legalizaci pobytu cizince na území ČR z ekonomických důvodů ani kvůli skutečnosti, že stěžovateli nebylo prodlouženo pobytové oprávnění a je obtížné si jej v zemi původu vyřídit. Ostatně to již stěžovateli dostatečně vysvětlil krajský soud i žalovaný. Stěžovatel neměl v zemi původu nikdy problémy se státními orgány ani problémy z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k sociální skupině či z důvodu zastávání politických názorů. Samotná účast na jedné demonstraci v ČR obecně takové problémy založit nemůže.
[8] K otázce humanitárního azylu se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55: tento druh ochrany připadá v úvahu typicky u osob zvláště těžce postižených či nemocných, případně v kombinaci s vysokým věkem, nebo u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. Žádný z těchto důvodů však na případ stěžovatele nedopadá. Stěžovatel poukazoval pouze na skutečnost, že zde má manželku a rodinu, splácí zde úvěr a je obtížné získat na zastupitelském úřadě ČR v Hanoji pobytové oprávnění. Žádná z těchto skutečností však na první pohled nemůže být důvodem pro udělení humanitárního azylu, proto nebylo potřeba, aby žalovaný tuto otázku obsáhle rozebíral. Rozsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného je proto i v tomto ohledu dostatečný a NSS jej nepovažuje za
10 Azs 213/2018 - 34
pokračování
nepřezkoumatelné. Žalovaný nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem pro posuzování možnosti udělit stěžovateli humanitární azyl.
[9] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
[10] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2018
Ondřej Mrákota předseda senátu