Supreme Administrative Court stops proceedings when detention ends before final review, allowing continued legal representation.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court halted the proceedings regarding the applicant's deportation order after the lower court's detention measure was lifted. The applicant argued for continued judicial review, but the court found no constitutional violation since the detention ended before the final decision. Consequently, the court dismissed the cassation complaint and awarded legal fees to the applicant's counsel.
Legislator headnote
AI generated§ 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců; § 47 písm. c) s. ř. s.: If detention securing a foreigner's presence ends before the Supreme Administrative Court renders a final decision, the proceedings must be suspended as the right to a fair trial is not violated.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
OUTCOME: zastaveno MATTER: Pobyt cizinců
6 Azs 291/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: O. S., zastoupený Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem, se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, se sídlem Křižíkova 279/8, Praha 8, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. srpna 2017, č. j. KRPS-260294/ČJ-2017- 010022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. září 2017, č. j. 44 A 35/2017 – 24, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Vratislavu Polkovi, advokátu, se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný zahájil dne 18. srpna 2017 se žalobcem řízení ve věci správního vyhoštění. Žalovaný vyšel z toho, že žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob z důvodu trestu vyhoštění uloženého mu trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne
24. června 2015, sp. zn. 3 T 35/2015. Žalobce uložený trest nerespektoval, na území České republiky zůstal a požádal zde o mezinárodní ochranu. Jeho žádosti však nebylo vyhověno a řízení bylo pravomocně ukončeno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
29. června 2017, č. j. 9 Azs 76/2017 - 31, kterým byla kasační stížnost žalobce ve věci mezinárodní ochrany odmítnuta pro nepřijatelnost. V současné době tedy žalobce pobývá na území České republiky bez platného víza a v rozporu s uloženým trestem vyhoštění.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný žalobce zajistil podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
6 Azs 291/2017
Žalovaný konstatoval, že žalobce vědomě, úmyslně a opakovaně porušuje právní předpisy České republiky a nerespektuje vykonatelná rozhodnutí českých státních orgánů. Uložení mírnějších donucovacích opatření a zvláštního opatření za účelem vycestování dle § 123b zákona o pobytu cizinců žalovaný vyloučil. Posoudil též, zda je správní vyhoštění žalobce realizovatelné, a neshledal žádné překážky vycestování. Jelikož žalovaný neprodleně učiní všechny kroky směřující k realizaci správního vyhoštění, lze očekávat, že k výkonu tohoto rozhodnutí dojde v době zajištění, která byla stanovena na 60 dnů.
[3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Krajský soud se zabýval pouze námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného a absence přepisu vysvětlení žalobce v tomto rozhodnutí, neboť obecná tvrzení žalobce o porušení jednotlivých ustanovení zákona o pobytu cizinců a správního řádu nepovažoval za samostatné žalobní body. Uznal, že v napadeném rozhodnutí není výslovně uvedeno, že se žalobcem bylo zahájeno řízení o správní vyhoštění, ze správního spisu je však tato okolnost zjevná. Za srozumitelné a přezkoumatelné považoval krajský soud i zdůvodnění žalovaného, proč nepřistoupil k žádné z alternativ k zajištění, které zákon o pobytu cizinců nabízí. Úvahy žalovaného ohledně přiměřenosti zajištění označil krajský soud za obecné, v kontextu správního spisu jsou však přezkoumatelné. Rovněž konstatoval, že žalovaný není povinen přepisovat do rozhodnutí obsah všech listin, které jsou součástí správního spisu, je-li zřejmé, že vzal okolnosti z těchto listin vyplývající v úvahu.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, kterou se domáhal zrušení tohoto rozsudku i rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Prostřednictvím ustanoveného zástupce stěžovatel doplnil kasační stížnost o následující námitky.
[5] Stěžovatel předně namítl nedostatečně zjištění skutkového stavu a porušení základních zásad správního řízení s tímto souvisejících. Žalovaný nepřihlédl ke specifickým okolnostem případu a nešetřil oprávněné zájmy stěžovatele. Dle názoru stěžovatele nelze akceptovat, že v rozhodnutí žalovaného chybí zákonný důvod zajištění, pouze s argumentem, že tento důvod vyplývá ze správního spisu. Krajský soud se také nevypořádal se všemi námitkami vznesenými stěžovatelem v žalobě. To platí zejména o otázce, zda bylo zajištění stěžovatele opravdu nezbytné. S ohledem na širokou koncepci žalobních námitek má stěžovatel dále za to, že rozsudek krajského soudu není dostatečně odůvodněn. Posouzení žalobních bodů ze strany krajského soudu není srozumitelné a je pouze obecné, zcela pomíjí aktuální situaci stěžovatele. Z judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu přitom soudům vyplývá povinnost svá rozhodnutí řádně odůvodnit.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření pouze upozornil, že v doplnění kasační stížnosti je nesprávně jako žalovaný označen Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Ke kasačním námitkám se odmítl vyjádřit, a proto Nejvyšší správní soud nepovažoval za nutné zasílat podání žalovaného stěžovateli k případné replice.
[7] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel byl dne 29. září 2017 propuštěn ze zajištění v souvislosti s výkonem rozhodnutí o správním vyhoštění. Nejprve se tedy Nejvyšší správní soud musel vypořádat s důsledky novelizace zákona o pobytu
6 Azs 291/2017 - 32 pokračování
cizinců provedené zákonem č. 222/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. S účinností od 15. srpna 2017 totiž ustanovení § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců zní: V případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně. Podle čl. II odst. 1 první části zákona č. 222/2017 Sb. platí, že řízení podle zákona č. 326/1999 Sb. zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Nejvyšší správní soud toto ustanovení v rozsudku ze dne 24. srpna 2017, č. j. 2 Azs 229/2017 - 41 vyložil tak, že § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců v nyní účinném znění lze aplikovat pouze v řízeních zahájených po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb. Kasační stížnost stěžovatele byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena dne 6. září 2017, z časového hlediska je tedy aplikace nového znění § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců přípustná; krom toho i správní řízení a řízení o žalobě před krajským soudem byla zahájena po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb.
[8] Nejvyšší správní soud o této skutečnosti informoval oba účastníky řízení a vyzval je k zaujetí stanoviska. Žalovaný reagoval sdělením, že dne 29. září 2017 skutečně došlo k ukončení zajištění stěžovatele v Zařízení pro zajištění cizinců Balková a jeho správnímu vyhoštění. S ohledem na to, že stěžovatel doplnil kasační stížnost až v den, kdy bylo jeho zajištění ukončeno, a žalovaný byl o podání kasační stížnosti informován až posléze, nemohl Nejvyšší správní soud o ukončení zajištění stěžovatele informovat neprodleně. Za podání informace o ukončení zajištění stěžovatele však žalovaný považuje zaslání kopie spisového materiálu, z něhož tato skutečnost vyplývá.
[9] Nejvyšší správní soud si však nutně musel položit otázku o ústavní konformitě tohoto ustanovení, neboť jde o nezanedbatelnou překážku v přístupu zajištěného cizince k soudní ochraně. V usnesení ze dne 25. září 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 - 24, kdy se zabýval procesní situací zcela shodnou se situací stěžovatele, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že pokud krajský soud o žalobě proti rozhodnutí o zajištění meritorně rozhodl a Nejvyšší správní soud následně rozhodl o zastavení řízení v důsledku ukončení zajištění, nebyl cizinci přístup k soudu odepřen. „Nárok na soudní řízení v další instanci (navíc bezvýjimečný), pak není Ústavou či Listinou nikde formulován a právem na spravedlivý proces ve věcech správního soudnictví ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny, věty první není pokryt ani nejde o případ podle čl. 2 dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněných pod č. 209/1992 Sb.“
[10] V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od citovaného právního názoru odchýlit. Byla naplněna hypotéza § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců – zajištění stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o zajištění stěžovatele věcně přezkoumal krajský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost je koncipována
6 Azs 291/2017
jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), aplikovaným na základě § 120 s. ř. s., ve spojení s § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[12] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 8. září 2017, č. j. 6 Azs 291/2017 - 13 ustanoven zástupcem advokát. Odměnu za zastupování v tomto případě hradí stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s., věta první za středníkem). Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], za nějž mu za každý náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§ 7 bod 5 aplikovaný na základě § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a
300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Jelikož ustanovený advokát není plátcem daně z přidané hodnoty, je uvedená částka konečnou výší jeho odměny a bude zástupci stěžovatele proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Tomáš Langášek předseda senátu