Legislator Case Law & Legislation
Konf 7/2016 ECLI:CZ:NSS:2016:Konf.7.2016.13 AI generated

Civil court retains jurisdiction over telecom contract dispute; CTOU lacks competence under Communications Act.

Case Number Konf 7/2016
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Allowed / Granted

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court ruled that the Civil Court retains jurisdiction over a contract dispute between Vodafone and a consumer regarding a service fee. The Court found the claim did not originate from the provision of electronic communications services as defined by the Communications Act. Consequently, the Court determined the Czech Communications Office lacked the requisite competence to adjudicate the matter.

Legislator headnote

AI generated

§ 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích; § 7 odst. 1 občanského soudního řádu: A dispute arising from a telecommunications service contract falls under civil court jurisdiction unless the claim specifically originates from the provision of electronic communications services as defined by the Communications Act.

Keywords

AI generated
telecommunications contract dispute competence of communications office civil court jurisdiction service fee claim consumer contract law

Cited Legislation

AI generated
§ 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů
§ 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích
§ 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
Primárně se tedy jedná o soukromoprávní vztah vyplývající z podmínek kupní smlouvy a není tak splněna podmínka věcného vymezení sporu, k jehož rozhodování by byl dle ustálené judikatury zvláštního senátu povolán ČTÚ, ve smyslu § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
§ 7 odst. 1 občanského soudního řádu
Podle ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
§ 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb.
Podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zvláštní senát současně výrokem II.
§ 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení v němž spor vznikl, pro správní orgány i soudy.

Cited Case Law

AI generated
usnesení ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 – 9
1 zákona o elektronických komunikací, jak je vymezena v ustavené judikatuře zvláštního senátu (viz například usnesení ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 – 9).
usnesení ze dne 3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003 – 19
Výše předestřený náhled na řešenou problematiku je přitom zcela v souladu s tím, jak na tuto otázku zvláštní senát nahlížel již v minulosti v typově shodných věcech (viz například usnesení ze dne 3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003 – 19 či ze dne 18.
usnesení ze dne 18. 9. 2012, čj. Konf 18/2012 – 18

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: příslušný soud MATTER: Telekomunikace, spoje, pošta

Konf 7/2016 - 13

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Michala Mazance rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a I. Obvodním soudem pro Prahu 6 a II. Městským soudem v Praze, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 175/2010, ve věci žaloby o zaplacení 4.436,60 Kč s příslušenstvím: žalobce Vodafone Czech Republic, a.s., se sídlem Praha 5, náměstí Junkových 2, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, a žalované P. B., takto:

I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 175/2010 j e s o u d .

II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 4. 2011, čj. 27 EC 175/2010 – 38 se zrušuje.

III. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, čj. 72 Co 534/2011 – 69 se zrušuje.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným dne 29. 2. 2016 zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 27 EC 175/2010, týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.436,60 Kč s příslušenstvím.

Z předloženého soudního spisu se podává, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne

24. 8. 2010, domáhal vůči žalované zaplacení částky 4.436,60 Kč s příslušenstvím, jakožto Konf 7/2016 - 14

smluvní pokuty. Žalobce uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 3. 3. 2003 smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb č. 1973987 (dále též „Smlouva“); tato smlouva byla uzavřena konkludentně, tedy bez písemné objednávky a jejího písemného přijetí ze strany žalobce. Smluvní vztah se řídil tehdy platnými Všeobecnými podmínkami společnosti Vodafone Czech Republic a.s. (dále jen „Všeobecné podmínky“). Současně s tím byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena kupní smlouva č. 102543978, jejímž předmětem byl prodej telefonního přístroje Nokia N85 LIVE!, a to za zvýhodněnou kupní cenu. Tato cena byla podmíněna aktivací SIM karty a řádným užíváním zvoleného tarifu (dle Smlouvy a Všeobecných podmínek) po dobu minimálně 6 měsíců. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila své podmínky vyplývající pro ni Smlouvy a Všeobecných podmínek, byl žalobce oprávněn doúčtovat žalobkyni doplatek kupní ceny dle kupní smlouvy; právě tento doplatek byl v dané věci žalován. Obvodní soud pro Prahu 6 návrhu vyhověl a dne

27. 10. 2010 vydal pod čj. 27 EC 175/2010 – 10 elektronický platební rozkaz, kterým žalovanou zavázal zaplatit žalobci částku 4.436,60 Kč, spolu s náklady soudního řízení. Žalovaná podala proti tomuto platebnímu rozkazu odpor a obvodní soud následně usnesením ze dne 29. 4. 2011 čj. 27 EC 175/2010 – 38, řízení ve věci zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ (výrok IV.); současně rozhodl o nákladech řízení a vrácení zaplaceného soudního poplatku (výroky II. a III.). Žalobce napadl toto usnesení odvoláním, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2012, čj. 72 Co 534/2011 – 69. Městský soud změnil napadené usnesení ve výroku II., týkajícím se nákladů řízení, ve zbytku tohoto usnesení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Z odůvodnění tohoto usnesení se podává, že městský soud aproboval právní názor obvodního soudu, dle kterého je předmětem řízení sice částka odpovídající rozdílu standardní a zvýhodněné ceny zakoupeného mobilního telefonu, nárok na její zaplacení je však odvozován od skutečnosti, že žalovaná porušila svůj závazek vyplývající pro ni ze Smlouvy (tedy smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací), neboť řádně neužívala sjednané služby po dobu nejméně

6 měsíců. Šlo tedy o plnění závazku, jehož splnění bylo v souladu s obsahem kupní smlouvy zajištěno smluvní pokutou, odpovídající rozdílu v cenách zakoupeného telefonu. Dle názoru městského soudu žalobce ve své podstatě požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty, kterou byl zajištěn její závazek využívat po dobu 6 měsíců sjednané služby elektronických komunikací a v této souvislosti též řádně hradit jejich cenu, přičemž rozdíl mezi zvýhodněnou a plnou cenou mobilního telefonu je významný pouze pro účely stanovení výše této pokuty. Charakter povinnosti žalované, jež byla nárokovanou smluvní pokutou zajištěna a jež vychází z ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), tak jednoznačně svědčí ve prospěch správnosti závěru soudu prvého stupně o pravomoci ČTÚ k rozhodnutí předloženého sporu, ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 citovaného zákona. O smluvní pokutě by měl rozhodovat orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporu o porušení povinnosti, za něž je smluvní pokuta vymáhána – tímto orgánem je v dané věci ČTÚ.

ČTÚ s právním názorem vysloveným ve shora uvedeném usnesení Městského soudu v Praze nesouhlasí a podal proto zvláštnímu senátu návrh k rozhodnutí kompetenčního sporu. Uvedl, že z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyplývá, že žalovaná řádně neuhradila vystavená vyúčtování, čímž porušila své povinnosti vyplývající pro ní ze Smlouvy Všeobecných podmínek; z hlediska kupní smlouvy na Konf 7/2016 - 15

mobilní telefon se tak jednalo o porušení podmínky, za níž jí byl telefon poskytnut za zvýhodněnou cenu a žalobce tak byl oprávněn doúčtovat žalované doplatek kupní ceny ve výši 4.436 Kč. Žalobce tedy v žalobě požaduje uhradit rozdíl mezi plnou cenou a zvýhodněnou kupní cenou mobilního telefonu, nikoliv cenu za poskytnuté služby elektronických komunikací. Na tento doplatek (mající charakter smluvní pokuty) vznikl podle žalobního tvrzení žalobci nárok v důsledku porušení podmínek kupní smlouvy žalovanou. Při pouhém prodeji movité věci (mobilního telefonu) nejde o poskytování služby elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikací, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah z kupní smlouvy. Primárně se tedy jedná o soukromoprávní vztah vyplývající z podmínek kupní smlouvy a není tak splněna podmínka věcného vymezení sporu, k jehož rozhodování by byl dle ustálené judikatury zvláštního senátu povolán ČTÚ, ve smyslu § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Z těchto důvodů proto ČTÚ navrhuje, aby zvláštní senát vyslovil, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 175/2010 je soud; zároveň navrhl, aby bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne

11. 4. 2012, čj. 72 Co 534/2011 – 69, změněno tak, že se usnesení soudu prvního stupně zrušuje.

Zvláštní senát o vzniklém kompetenčním sporu uvážil následovně:

Obvodní soud pro Prahu 6, stejně jako Městský soud v Praze popřely svou pravomoc danou věc rozhodovat a rovněž navrhovatel (ČTÚ) popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena. Zvláštní senát tedy shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb., k jehož projednání a rozhodnutí je tímto zákonem povolán.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Podle ustanovení § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích ČTÚ rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoli ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

V posuzované věci je zřejmé, že žalobce s žalovanou uzavřeli kromě smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb (č. 1973987) též kupní smlouvu (č. 102543978), na jejímž základě žalovaná nabyla vlastnictví k mobilnímu telefonu, a to za zvýhodněnou cenu. Toto zvýhodnění bylo nicméně vázáno na podmínku řádného plnění povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb; pro případ, že žalovaná nebude podmínky plynoucí z posledně zmiňované smlouvy řádně plnit alespoň po dobu 6 měsíců, byl žalobce dle kupní smlouvy oprávněn doúčtovat žalované doplatek kupní ceny za mobilní telefon, odpovídající běžné kupní ceně. Jedná se tedy o dva samostatné smluvní vztahy (služba o poskytování telekomunikačních služeb a kupní smlouva), přičemž žalovaná pohledávka má svůj původ v nedodržení podmínek vyplývajících z kupní smlouvy. Samotný fakt, že za porušení podmínek kupní smlouvy bylo považováno porušení smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, neznamená, Konf 7/2016 - 16

že by povaha žalovaného nároku neměla soukromoprávní charakter. Podstatné je, že žalovaný nárok vyplývá ze smluvního ujednání zakotveného v kupní smlouvě. Jinými slovy, při pouhém prodeji movité věci (zde mobilního telefonu) nejde o poskytování služby elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah z kupní smlouvy; samotná skutečnost, že žalované vznikla povinnost doplacení části kupní ceny jako důsledek porušení smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb nemá na soukromoprávní povahu předmětného vztahu vliv a rozhodnutí ve sporu týkajícím se tohoto vztahu se tak nevymyká rozhodovací pravomoci soudů v občanském soudním řízení.

Lze tedy plně přisvědčit názoru navrhovatele, že žalovaná pohledávka nemá svůj původ v poskytování služby elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích a není tak splněna věcná podmínka, zakládající rozhodovací pravomoc ČTÚ, ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikací, jak je vymezena v ustavené judikatuře zvláštního senátu (viz například usnesení ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 – 9). Výše předestřený náhled na řešenou problematiku je přitom zcela v souladu s tím, jak na tuto otázku zvláštní senát nahlížel již v minulosti v typově shodných věcech (viz například usnesení ze dne 3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003 – 19 či ze dne 18. 9. 2012, čj. Konf 18/2012 – 18), přičemž není důvodu se od této judikatury jakkoli odklonit. Za této situace by bylo již nadbytečné zabývat se otázkou osobního vymezení sporu, tedy zda jde o spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem popřípadě uživatelem na straně druhé (§ 7 zákona o elektronických komunikacích).

Jestliže tedy zvláštní senát dospěl k závěru, že k rozhodnutí sporu v dané věci není zákonem povolán ČTÚ, ale je zde založena obecná pravomoc soudů vyplývající z ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu, rozhodl výrokem I., že příslušným vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 175/2010 je soud.

Podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zvláštní senát současně výrokem II. a III. zrušil rozhodnutí, kterými strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoli podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto zrušil jak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 4. 2011, čj. 27 EC 175/2010 – 38, a tak i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, čj. 72 Co 534/2011 – 69, neboť odporují výroku, jímž byla pravomoc soudů v občanském soudním řízení rozhodovat v dané věci určena zvláštním senátem. Pouze pro úplnost zvláštní senát poznamenává, že nemohl vyhovět návrhu na změnu usnesení odvolacího soudu, kterým by bylo rozhodnuto o zrušení usnesení soudu I. stupně, neboť zákon č. 131/2002 Sb., zvláštnímu senátu takovou pravomoc nezakládá.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení v němž spor vznikl, pro správní orgány i soudy. Dále bude tedy v řízení o této věci pokračovat Obvodní soud pro Prahu 6. Konf 7/2016 - 17

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 22. prosince 2016

JUDr. Pavel Simon předseda zvláštního senátu